Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub 
, PDF 
a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Robert Jordan zvedl oči k místu, kde Primitivo na své pozorovatelně už stál a s puškou v ruce ukazoval. Robert Jordan přikývl, ale muž nepřestával ukazovat, přikládal dlaň k uchu a pak naléhavě ukazoval, jako by mu pořád nerozuměli.
“Ty zůstaneš u kulometu, a dokud nebude jisté, naprosto jisté, že sem přijíždějí, nestřílej. A ani pak nestřílej, dokud nedojedou tam k tomu keři,” ukázal Robert Jordan rukou. “Rozumíš?”
“Ano. Ale -”
“Žádné ale. Vysvětlím ti to později. Jdu k Primitivovi.”
Starý Anselmo stál u něho a Robert Jordan mu řekl:
“Viejo, zůstaneš tady s Agustínem u kulometu.” Mluvil pomalu a rozvážně. “Nesmí střílet, dokud sem jízda opravdu nevjede. Jestli se jenom ukážou, musí je nechat na pokoji, jak jsme to udělali předtím. Jestli bude muset střílet, drž mu pevně nohy trojnožky a podávej mu kruhové zásobníky, až je bude mít prázdné.”
“Dobře,” řekl stařec. “A co La Granja?”
“To počká.”
Robert Jordan šplhal vzhůru přes šedivé balvany a kolem nich, a jak po nich lezl vzhůru, cítil pod rukama, že jsou mokré. Slunce na nich rychle rozpouštělo sníh. Vršky balvanů osychaly a Robert Jordan se při šplhání rozhlédl po krajině a uviděl borový les, protáhlou otevřenou mýtinu a pod vysokými horami v dálce svažující se krajinu. Pak stál vedle Primitiva v dolíku za dvěma balvany a malý snědý muž řekl: “Útočí na Sorda. Co budeme dělat?”
“Nic,” odpověděl Robert Jordan.
Tady slyšel střelbu zřetelně, a jak se rozhlížel po krajině, spatřil v dálce, jak na druhém konci vzdáleného údolí, kde se krajina opět příkře zvedala, vyjíždí z lesa jízdní četa, která míří napříč zasněženou strání a jede vzhůru ve směru střelby. Viděl, jak se temně odráží od sněhu obdélník dvojité řady vojáků na koních, deroucích se šikmo do kopce. Pozoroval, jak dvojitá řada dojela na hřeben a mizí vzadu v lese.
“Musíme jim jít na pomoc,” řekl Primitivo. Jeho hlas zněl suše a bezbarvě.
“To není možné,” odpověděl Robert Jordan. “Čekal jsem to celé ráno.”
“Jak to?”
“Včera večer jeli nakrást koně. Přestalo sněžit a oni je sledovali po stopě až tam nahoru.”
“Ale my jim musíme jít na pomoc,” řekl Primitivo. “Nemůžeme je v tom nechat. Jsou to naši soudruzi.”
Robert Jordan mu položil ruku na rameno.
“Nemůžeme nic dělat. Kdybychom mohli, udělal bych to.”
“Můžeme se k nim dostat shora. Můžeme tam dojet na koních i s těma dvěma kulomety. S tím dole a s tím tvým. Tím bychom jim pomohli.”
“Poslyš -” začal Robert Jordan.
“Já poslouchám jenom tohle,” řekl Primitivo.
Střelba rachotila v překrývajících se vlnách. Pak zaslechli zvuky ručních granátů, těžké a tupé v suchém rachotu palby z kulometu.
“Jsou ztracení,” řekl Robert Jordan. “Byli ztracení, hned jak přestalo sněžit. Když tam půjdeme, tak jsme taky ztracení. Nemůžeme se tříštit, když je nás tak málo.”
Primitivo měl čelisti, ret a krk tečkované šedivým strniskem vousů. Zbytek obličeje tvořil hnědou plochu s ohnutým rozpláclým nosem a hluboko posazenýma šedýma očima, a (...)
(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky
