Ernest Hemingway
překlad: Jiří Valja, Marie Fojtová

KOMU ZVONÍ HRANA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA XXVI

Letadla přiletěla teprve ve tři hodiny odpoledne. Sníh byl už před polednem všechen pryč a skály byly rozpálené sluncem. Obloha byla bez mraků a Robert Jordan si sedl mezi skaliska, svlékl si košili, opaloval si záda na slunci a četl dopisy, které se našly v kapsách mrtvého kavaleristy. Chvílemi přestával číst, aby se zahleděl přes otevřený svah k linii lesa, přehlédl vysočinu nad ním a zase se vrátil k dopisům. Další jezdci se už neobjevili. Chvílemi zazněl od El Sordova tábora výstřel. Ale střelba se už ozývala jenom ojediněle.

Prohlídkou vojenských dokladů toho mladíka zjistil, že mladík pocházel z Tafally v Navaře, že mu bylo jednadvacet let, byl svobodný a syn kováře. Patřil k n-tému jezdeckému pluku, což Roberta Jordana překvapilo, protože se domníval, že ten pluk je na severu. Byl to carlista a na začátku války utrpěl zranění v bojích o Irún.

Asi jsem ho viděl o ferii v Pamploně běhat po ulicích před býky, pomyslel si Robert Jordan. Ve válce člověk nikdy nezabije toho, koho by chtěl zabít, řekl si. No, aspoň málokdy, opravil se a pokračoval v četbě dopisů.

První dopisy, které četl, byly velmi obřadné, velmi pečlivě napsané a zabývaly se téměř výhradně místními událostmi. Byly od jeho sestry a Robert Jordan se dočetl, že je v Tafalle všechno v pořádku, že otec je zdráv, že s matkou je to pořád stejné, jenom si trochu stěžuje na bolesti v zádech, a sestra doufá, že on je zdráv a není v příliš velkém nebezpečí. Ona je šťastná, že sprovozuje ze světa ty rudé a osvobozuje Španělsko od nadvlády marxistických hord. Pak následoval seznam chlapců z Tafally, kteří od jejího posledního dopisu padli nebo byli těžce raněni. Psala o deseti padlých. To je velmi mnoho na tak malé město, jako je Tafalla, pomyslel si Robert Jordan.

Dopis byl strašně nábožný, modlila se v něm k svatému Antonínovi, k blahoslavené Panně de Pilar a k ostatním Pannám, aby ho ochraňovaly, a žádala ho, aby nikdy nezapomínal, že ho také chrání Nejsvětější srdce Ježíšovo, které, jak ona doufá, ještě stále nosí vždy na srdci a které, jak se nesčíslněkrát - to slovo podtrhla - ukázalo, má moc zadržovat kulky. Je navždy jeho milující sestrou Conchou.

Tento dopis byl na okrajích trochu potřísněn; Robert Jordan jej pečlivě složil k vojenským dokladům a otevřel dopis psaný méně strohým rukopisem. Byl od chlapcovy novity, jeho snoubenky, a byl plný tichých, konvenčních a naprosto hysterických obav o chlapcovu bezpečnost. Robert Jordan si ho přečetl a pak si vložil všechny dopisy i s doklady do zadní kapsy u kalhot. Ostatní dopisy se mu nechtělo číst.

Myslím, že jsem pro dnešek svůj dobrý skutek už vykonal, řekl si. Myslím, že jsi ho už opravdu vykonal, opakoval si.

“Copak jsi to četl?” zeptal se Primitivo.

“Doklady a dopisy toho requeté, kterého jsme dneska ráno zastřelili. Chceš se na ně podívat?”

“Já neumím číst,” řekl Primitivo “Bylo v nich něco zajímavýho?”

“Ne,” odpověděl Robert Jordan. “Jsou to soukromé dopisy.”

“Jak to vypadá (...)

(......)