Ernest Hemingway
překlad: Jiří Valja, Marie Fojtová

KOMU ZVONÍ HRANA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA XXVII

Na vrcholku kopce sváděl boj El Sordo. Ten kopec se mu nelíbil, a když ho spatřil, napadlo ho, že má tvar vředu, šankru. Ale neměl na vybranou nic jiného než ten kopec, zvolil si ho, hned jak ho z dálky uviděl, a rozjel se tryskem k němu; kulomet ho tížil na zádech a kůň pod ním šel těžce; hlaveň se mu zvedala mezi stehny, po jednom boku se mu houpal pytel s granáty, do druhého ho tloukl pytel s kruhovými zásobníky do kulometu a Joaquín s Ignaciem se zastavovali, stříleli, zastavovali a zase stříleli, aby měl El Sordo čas postavit kulomet.

To ještě ležel sníh, sníh, který je zničil, a když El Sordovi postřelili koně, který se sípáním, pomalu, trhavě vrávoral do poslední příkré části hřebene a třísnil sníh jasným tryskajícím proudem, táhl ho Sordo kupředu za uzdu, otěže při výstupu přehozené přes rameno. Stoupal co nejrychleji, kulky pleskaly do skal a ty dva pytle ho tížily na zádech; pak uchopil koně za hřívu a rychle, zkušeně a něžně ho zastřelil právě v místě, kde potřeboval, takže se kůň svalil po hlavě dolů a zacpal mezeru mezi dvěma skalisky. El Sordo postavil kulomet tak, aby mohl střílet přes koňský hřbet; vystřílel dva kruhové zásobníky, kulomet rachotil, prázdné nábojnice padaly do sněhu, spálená srst na spálené kůži, na níž spočívalo rozžhavené ústí hlavně, páchla a El Sordo střílel po těch, co se blížili ke kopci, a nutil je, aby se rozptýlili a kryli, a přitom ho po celý ten čas mrazilo v zádech, protože nevěděl, co se děje za ním. Jakmile poslední z jeho pěti mužů dosáhl vrcholku kopce, mrazení v zádech zmizelo a El Sordo si schoval zbylé kruhové zásobníky na dobu, kdy je bude potřebovat.

Na stráni leželi ještě dva další mrtví koně a tři další leželi mrtví na vrcholku kopce. El Sordovi se v noci podařilo ukrást jenom tři koně a jeden jim utekl, když začala první přestřelka a oni se na něj v ohradě z provazů pokoušeli naskočit bez sedla.

Tři z pěti mužů, kteří se dostali na vrcholek kopce, byli zraněni. Sordo byl raněn do lýtka a dvakrát do levé paže. Měl velkou žízeň, rány měl strnulé a jedno poranění na levé paži bylo velmi bolestivé. Ke všemu ho ošklivě bolela hlava, a jak ležel a čekal na přílet letadel, napadlo ho jedno žertovné španělské rčení. Znělo: “Hay que tomar la muerte como si fuera aspirina,” což znamená: “Musíš brát smrt, jako by to byl aspirin.” Ale nahlas ten žert neřekl. Někde uvnitř v bolavé hlavě a uvnitř té nevolnosti, která se ho zmocňovala, kdykoli pohnul paží, se usmál a rozhlédl se po zbytcích své party.

Těch pět mužů bylo rozloženo jako hroty pěticípé hvězdy.

Koleny a rukama odhrabali půdu a navršili si před hlavami a před rameny hromádky hlíny a kupky kamení. Takto kryti, spojovali jednotlivé hromádky kamením a hlínou. Joaquín, kterému bylo osmnáct let, měl ocelovou přílbu, kterou hrabal hlínu a podával ji dál.

Tu přílbu získal při vyhazování toho vlaku. Byla v ní díra po kulce a všichni se mu vždycky smáli, že si ji nechává. Ale Joaquín vyklepal kladivem (...)

(......)