Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub 
, PDF 
a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Když se letadla vzdálila, uslyšel Robert Jordan s Primitivem, že začíná střelba, a zdálo se mu, že se mu znovu rozbušilo srdce. Nad posledním horským hřebenem, který ještě Robert Jordan v té vysočině viděl, se vznášel oblak dýmu a letadla se podobala třem neustále se vzdalujícím skvrnám na obloze.
“Zřejmě bombardovali ostošest vlastní jízdu a Sorda a spol. se ani nedotkli,” řekl si Robert Jordan pro sebe. “Ta zatracená letadla člověka k smrti vyděsí, ale nezabijou ho.”
“Boj pokračuje,” řekl Primitivo, naslouchaje těžké palbě. Při každém zadunění bomby sebou cukl; teď si olízl vyprahlé rty.
“Proč by nepokračoval?” řekl Robert Jordan. “Tahle letadla nikdy nikoho nezabijou.”
Pak palba ustala úplně a Robert Jordan už nezaslechl žádné další výstřely. Výstřel z pistole poručíka Berrenda se tak daleko nedonesl.
Když palba ustala, nijak to na něho nezapůsobilo. Ale když se pak ticho prodlužovalo, padl Robertovi Jordanovi na prsa pocit prázdnoty. Potom zaslechl výbuchy granátů a srdce mu poskočilo. Pak zase všechno umlklo, ticho se prodlužovalo a on věděl, že je po všem.
Maria přišla z tábora s plechovou bandaskou dušeného zaječího masa na houbách, ponořeného v tučné šťávě, s pytlíkem chleba, koženou lahví s vínem, čtyřmi plechovými talíři, dvěma hrnky a čtyřmi lžícemi. Zastavila se u kulometu, naplnila dva talíře pro Agustína a Eladia, který u kulometu vystřídal Anselma, podala jim chléb, odšroubovala rohovinovou zátku láhve s vínem a nalila do obou hrnků víno.
Robert Jordan ji sledoval očima, jak s pytlíkem přes rameno a v jedné ruce bandasku pružně vystupuje k jeho pozorovatelně a jak jí ostříhané vlasy na slunci září. Slezl dolů, vzal jí bandasku a pomohl jí vylézt přes poslední balvan.
“Co dělala ta letadla?” otázala se s vyděšenýma očima.
“Bombardovali Sorda.”
Měl už bandasku otevřenou a nabíral si na talíř dušené maso.
“Ještě bojujou?”
“Ne. Už je po boji.”
“Ach,” řekla, kousla se do rtu a zadívala se do kraje.
“Já nemám na jídlo chuť,” řekl Primitivo.
“Jen jez,” radil mu Robert Jordan.
“Nedokázal bych polknout.”
“Napij se tady tohohle, člověče,” řekl Robert Jordan a podal mu láhev s vínem. “Pak se najez.”
“To s tím Sordem mi vzalo všechen apetit,” řekl Primitivo “Jez sám. Já nemám chuť.”
Maria k němu přistoupila, vzala ho oběma rukama kolem krku a políbila ho.
“Jen jez, staroušku,” řekla. “Musíme si všichni zachovat sílu.”
Primitivo se od ní odvrátil. Vzal láhev s vínem, zvrátil hlavu, pustil si do hrdla crček vína a vytrvale polykal. Pak si z bandasky naplnil talíř a pustil se do jídla.
Robert Jordan se podíval na Marii a zavrtěl hlavou. Sedla si k němu a vzala ho kolem ramenou. Oba věděli, jak je tomu druhému, a tak tam seděli, Robert Jordan pojídal dušeného zajíce, dával si načas, aby plně vychutnal houby, zapíjel vínem a oba mlčeli.
“Můžeš tady zůstat, guapa, jestli chceš,” řekl po chvíli, když dojedl.
“Kdepak,” odpověděla. “Musím k Pilar.”
“Můžeš tu docela (...)
(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky
