Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub 
, PDF 
a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
A už spolu zase byli ve spacím pytli a poslední noc se chýlila k ránu. Maria ležela přitisknutá k němu a on cítil její dlouhá hebká stehna na svých stehnech a její ňadra jako dva malé pahorky, které se zvedají z dlouhé planiny se studánkou, a za těmi pahorky se táhlo do dálky údolí jejího hrdla, na němž byly jeho rty. Ležel klidně, na nic nemyslel a ona ho hladila po hlavě.
“Roberto,” řekla Maria tichounce a políbila ho. “Já se stydím. Nerada bych tě zklamala, ale je to moc citlivé a moc to bolí. Asi nebudu k ničemu.”
“To bývá, že je to strašně citlivé a strašně to bolí,” řekl. “Ne, králíčku. To nic. Nebudeme dělat nic, co by tě bolelo.”
“Já to tak nemyslím. Ale nemůžeš ke mně tak, jak bych si přála.”
“To nevadí. To přejde. Jsme spolu, i když spolu jenom ležíme.”
“Ano, ale já se stydím. Je to asi proto, že se mnou tenkrát dělali ty věci. Ne proto, co jsme dělali my dva spolu.”
“Nemluvme o tom.”
“Já ani nechci. Chtěla jsem jenom říct, že bych byla nešťastná, kdybych tě zrovna tuhle noc zklamala, a tak jsem tě chtěla poprosit, aby ses na mě nezlobil.”
“Poslyš, králíčku,” řekl. “Tyhle věci přejdou a pak už s tím nejsou žádné problémy.” Ale pomyslel si, že je to v té poslední noci smůla.
Pak se zastyděl a řekl: “Přitiskni se ke mně, králíčku. Když tě cítím přitisknutou ve tmě k sobě, miluju tě stejně, jako když se milujeme.”
“Hrozně se stydím, protože jsem si myslela, že by to dneska v noci mohlo být zase takové, jako to bylo tam nahoře, když jsme se vraceli dolů z El Sordova tábora.”
“Qué va,” řekl jí. “To se nestává každý den. Mně se to takhle líbí. Zrovna tak.” Ale byla to lež, kterou chtěl přemoci své zklamání. “Budeme spolu klidně ležet a budeme spát. Povídejme si. Řekla jsi mi toho o sobě málo.”
“Chtěl bys mluvit o zítřku a o své práci? Chtěla bych tvé práci rozumět.”
“Ne,” odpověděl, pohodlně se natáhl po celé délce spacího pytle a ležel pak už klidně, s tváří přitisknutou k jejímu rameni a s levou paží pod její hlavou. “Nejrozumnější bude nemluvit o zítřku ani o tom, co se dneska stalo. O ztrátách se nemluví a to, co musíme zítra udělat, uděláme. Nebojíš se?”
“Qué va,” řekla. “Já se vždycky bojím. Ale teď se tak bojím o tebe, že na sebe nemyslím.”
“Nesmíš se o mě bát, králíčku. Už jsem byl v mnoha takových situacích. A v horších, než je tahle,” lhal.
Pak se náhle něčemu poddal, poddal se přepychu úniku do neskutečna, a řekl: “Povídejme si o Madridě a o nás dvou v Madridě.”
“Tak dobře,” odpověděla. Pak dodala: “Ach, Roberte, mě to tak mrzí, že jsem tě zklamala. Nemůžu pro tebe udělat třebas něco jiného?”
Pohladil ji po hlavě, políbil ji a potom se natáhl těsně vedle ní a naslouchal nočnímu tichu.
“Můžeš si se mnou povídat o Madridě,” řekl a pomyslel si: Schovám si všechnu přebytečnou energii na zítřek. Zítra ji budu všechnu potřebovat. Jehličí ji nepotřebuje tak, jak ji budu zítra potřebovat já. Kdo to v bibli vrhl svoje semeno na zem? Onan. Co se potom s Onanem stalo? (...)
(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky
