Ernest Hemingway
překlad: Jiří Valja, Marie Fojtová

KOMU ZVONÍ HRANA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA XXXIII

Když ho Pilar vzbudila, byly dvě hodiny po půlnoci. Jak se ho dotkla její ruka, pomyslel si v první chvíli, že je to Maria, převalil se k ní a řekl: “Králíčku.” Pak mu ženina mohutná ruka zatřásla ramenem, takže se najednou úplně probudil a rukou sevřel pažbu pistole, která mu ležela u nahé levé nohy; všechno v něm bylo napjaté jako ta pistole s odjištěnou pojistkou.

Ve tmě poznal, že je to Pilar; podíval se na ciferník náramkových hodinek, jejichž obě ručičky svítily v ostrém úhlu takřka nahoře, a když viděl, že jsou teprve dvě hodiny, řekl: “Copak tě to chytlo, ženská?”

“Pablo zmizel,” odpověděla mohutná Pilar.

Robert Jordan si natáhl kalhoty a boty. Maria se neprobudila.

“Kdy?” zeptal se.

“Asi před hodinou.”

“No a?”

“Vzal něco z tvých věcí,” řekla žena nešťastně.

“Tak. A co?”

“Já nevím,” odpověděla. “Pojď se podívat.”

Zamířili temnotou ke vchodu do jeskyně, shýbli se, prošli pod houní a vešli dovnitř. Robert Jordan šel za Pilar do jeskyně plné pachu z vyhaslého popele, zkaženého vzduchu a spících mužů, svítil si baterkou, aby nešlápl na některého z těch, kteří spali na udusané zemi. Anselmo se probudil a řekl: “Už je čas?”

“Ne,” zašeptal Robert Jordan. “Spi, dědo.”

Oba tlumoky ležely v hlavách lůžka, na kterém spávala Pilar a které bylo od ostatní jeskyně oddělené zavěšenou houní. Když Robert Jordan poklekl na lůžko a posvítil si baterkou na oba tlumoky, začpělo to stuchlinou, zaschlým potem a mdle nasládlým pachem, jakým je cítit lůžko Indiána. Oba tlumoky byly odshora až dolů rozříznuté. Robert Jordan držel baterku v levé ruce a pravou rukou hmátl do prvního tlumoku. V tomhle tlumoku nosil spací pytel, takže by měl tlumok být téměř poloprázdný. Také téměř poloprázdný byl. Zbyly v něm ještě nějaké dráty, ale čtverhranná dřevěná bednička s roznětnicí byla pryč. Byla pryč i krabice od doutníků s pečlivě zabalenými a srovnanými rozbuškami. A byla pryč i zašroubovaná plechovka se zápalnicemi a roznětkami.

Robert Jordan hmátl do druhého tlumoku. Ten byl ještě stále plný třaskaviny. Chyběl nanejvýš jeden balíček.

Robert Jordan vstal a obrátil se k ženě. Když člověka někdo příliš časně ráno probudí, může z toho člověk mít jakýsi dutý a prázdný pocit, který se velmi podobá předtuše pohromy, a Robert Jordan měl tento pocit ještě tisíckrát znásobený.

“A tomuhle ty říkáš hlídat materiál,” řekl.

“Spala jsem s hlavou opřenou o tlumoky a jednou rukou jsem je držela,” odpověděla Pilar.

“Tos měla dobré spaní.”

“Poslyš,” řekla žena. “Pablo v noci vstal a já povídám: ‚Kampak jdeš, Pablo?’ ‚Jdu se vymočit, ženo,’ odpověděl a já spala dál. Když jsem se zase probudila, nevěděla jsem, kolik od té doby uteklo času, ale když tu nebyl, tak jsem si řekla, že šel dolů podívat se na koně, jak to má ve zvyku. Když pořád nepřicházel,” zakončila nešťastně, “tak jsem si začala dělat starosti a pak (...)

(......)