Ernest Hemingway
překlad: Jiří Valja, Marie Fojtová

KOMU ZVONÍ HRANA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA XXXIV

Hřebeny zdejších kopců ovládali fašisti. A pak bylo údolí, které neovládal nikdo kromě fašistické stráže ve statku, jehož hospodářské budovy a stodolu fašisti opevnili. Andrés se na cestě ke Golzovi s hlášením od Roberta Jordana ve tmě této strážnici širokým obloukem vyhnul. Věděl, kde je nastražený drát, který spouští nastraženou pušku, takže ho ve tmě zjistil, překročil a dal se podle potůčku vroubeného topoly, jejichž listí se v nočním větru pohybovalo. Na statku, kde byla fašistická strážnice, zakokrhal kohout, a když se Andrés cestou kolem potůčku ohlédl, spatřil mezi kmeny topolů, jak dole z jednoho okna na statku prosvítá světlo. Noc byla tichá a jasná a Andrés odbočil od potůčku a pustil se přes louku.

Na louce byly čtyři kupy sena, které tam stály už od bojů v červnu minulého roku. Nikdo seno neodvezl a za čtyři roční období, která uplynula, kupy poklesly a seno nebylo k ničemu.

Když Andrés překračoval nastražený drát, který se táhl mezi dvěma kupami sena, pomyslel si, jaká je to škoda. Ale republikáni by byli museli vézt seno do příkrého guadarramského svahu, který se zvedal za loukou, a fašisti asi to seno nepotřebovali, pomyslel si.

Mají sena i obilí, kolik potřebují. Mají všeho habaděj, pomyslel si. Ale zítra ráno jim zasadíme ránu. Zítra ráno jim to oplatíme za Sorda. Barbaři! Ale ráno bude na silnici živo.

Toužil, aby už měl tu zprávu doručenou a stihl ještě ranní útok na stráže. Ale opravdu touží vrátit se včas, nebo si jenom namlouvá, že chce být zpátky? Věděl, jaký měl pocit úlevy, když mu ten inglés přikázal, aby šel se zprávou. Předtím hleděl vstříc vyhlídkám na ráno klidně. Je to něco, co se musí udělat. Hlasoval pro to a udělá to. Likvidace Sordovy tlupy na něho hluboce zapůsobila. Ale koneckonců to byl Sordo. Nebyli to oni. Udělají, co mají udělat.

Ale když mu inglés řekl o té zprávě, měl stejný pocit, jaký míval, když se jako chlapec probudil ráno v den vesnické slavnosti a slyšel, že leje jako z konve, a uvědomil si, že bude příliš mokro a že bude štvanice na býka na návsi odvolána.

Jako chlapec miloval štvanici na býka, těšil se na ni a na tu chvíli, až bude v parném slunci a prachu stát na návsi a kolem dokola budou rozestaveny dvoukoláky, aby zahradily východy a aby se utvořilo uzavřené prostranství, kam přijde býk, který sklouzne z klece a bude se všema čtyřma nohama vzpírat, jakmile otevřou zadní dvířka. Celý vzrušený, rozradostněný a zpocený strachem se těšil na chvíli, až uslyší na návsi chřestivé nárazy býčích rohů o dřevěné stěny pojízdné klece, a pak na podívanou na býka, až sklouzne, vzpíraje se nohama, z klece na náves, se vztyčenou hlavou, s roztaženými nozdrami, stříhaje ušima, s prachem na leskle černé kůži, se slabinami potřísněnými zaschlým trusem, a až on bude pohledem sledovat jeho daleko od sebe posazené oči, jeho nemrkající oči pod rozložitými rohy, tak hladkými a pevnými jako naplavené dřevo vyleštěné pískem a s ostrými špičkami natočenými tak, že se (...)

(......)