Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub 
, PDF 
a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Andrés se ohlásil u vládního postavení. Totiž, lehl si na zem tam, kde se půda pod trojitým pásem ostnatého drátu příkře svažovala, a zavolal nahoru k předprsni z kamení a hlíny. Neexistovala žádná souvislá obranná linie, takže by ve tmě mohl snadno toto postavení obejít a proniknout dál do vládního území, dokud nenarazí na někoho, kdo ho zadrží. Ale připadalo mu bezpečnější a prostší, když si to odbude tady.
“Salud!” zavolal. “Salud, milicianos!”
Zaslechl cvaknutí natahovaného závěru. Pak o kus dál na předprsni zazněl výstřel z pušky. Dunivě to třesklo a tmu prořízl směrem dolů žlutý záblesk. Andrés se při tom cvaknutí přimáčkl k zemi a přitiskl se k ní temenem hlavy.
“Nestřílejte, soudruzi,” volal Andrés. “Nestřílejte! Chci k vám.”
“Kolik je vás?” křikl někdo za předprsní.
“Jeden. Já. Sám.”
“Kdo jsi?”
“Andrés Lopez z Villaconejos. Z Pablovy party. Nesu hlášení.”
“Máš pušku a výzbroj?”
“Ano, kamaráde.”
“Nemůžeme přijímat nikoho bez pušky a výzbroje,” řekl ten hlas. “A ne ve větších skupinách než po třech.”
“Já jsem sám,” zvolal Andrés. “Je to důležité. Pusťte mě k vám.”
Slyšel je mluvit za předprsní, ale neslyšel, co říkají. Pak znova zavolal ten hlas: “Kolik je vás?”
“Jeden. Já. Sám. Pro lásku boží.”
Za předprsní se zase rozhovořili. Pak se ozval ten hlas: “Poslyš, fašisto.”
“Já nejsem žádný fašista,” zvolal Andrés. “Já jsem guerrillero z Pablovy party. Nesu zprávu pro generální štáb.”
Slyšel, jak někdo říká: “Je to blázen. Hoď po něm bombu.”
“Poslyšte,” řekl Andrés. “Já jsem sám. Jsem dočista sám. Přísahám při všech podělaných svatých, že jsem sám. Pusťte mě k vám.”
Slyšel, jak někdo se smíchem říká: “Mluví jako křesťan.”
Pak řekl někdo další. “Nejlepší bude hodit po něm bombu.”
“Ne,” zvolal Andrés. “To by byla velká chyba. Jde o důležitou věc. Pusťte mě k vám.”
Právě pro tohleto neměl rád cesty sem a tam mezi předními liniemi. Někdy to bylo lepší, jindy horší. Ale nikdy to nebylo dobré.
“Jsi sám?” zavolal zase dolů ten hlas.
“Me cago en la leche” zvolal Andrés. “Kolikrát ti to mám vykládat? JSEM SÁM.”
“Tak jestli jsi sám, vstaň a zvedni pušku nad hlavu.”
Andrés vstal a zvedl oběma rukama karabinu nad hlavu.
“Teď prolez drátem. Máme na tebe namířenou máquinu” zavolal hlas.
Andrés se octl v prvním klikatém pásmu ostnatých drátů. “Musím si pomáhat rukama, abych prolezl drátem,” volal.
“Drž je vzhůru,” přikazoval hlas.
“Chytil jsem se do drátů,” zavolal Andrés.
“Bývalo by jednodušší hodit po něm bombu,” řekl něčí hlas.
“Ať si přehodí pušku přes rameno,” řekl jiný hlas. “Nemůže tamtudy prolízt s rukama nad hlavou. Uvažuj trochu.”
“Všichni tihle fašisti jsou stejní,” řekl první hlas. “Kladou si jednu podmínku za druhou.”
“Poslyšte,” zvolal Andrés. “Já nejsem žádný fašista, ale guerrillero z Pablovy party. Zabili jsme víc fašistů než tyfus.”
“Nikdá jsem neslyšel o Pablově partě,” řekl muž, který byl zřejmě velitelem postavení. “Ani o Petrově, ani (...)
(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky
