Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub 
, PDF 
a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Byli v jeskyni a muži stáli před ohněm, který Maria rozdmýchávala. Pilar měla v hrnci uvařenou kávu. Od chvíle, co zburcovala Roberta Jordana, se už nevrátila na lůžko a teď seděla v začouzené jeskyni na stoličce a zašívala trhlinu na jednom Jordanově tlumoku. Druhý tlumok měla už zašitý. Světlo ohně jí ozařovalo obličej.
“Vem si ještě trochu toho dušeného masa,” řekla Fernandovi. “Co na tom, když budeš mít plný břicho? Není tu stejně žádný doktor, který by tě operoval, kdyby tě to roztrhlo jako býčí roh.”
“Nemluv tak, ženská,” řekl Agustín. “Mluvíš jako nějaká sprostá děvka.”
Opíral se o kulomet, jehož nohy byly sklopeny k zrezivělé hlavni, kapsy měl plné granátů, na jednom rameni mu visel pytlík kruhových zásobníků a přes druhé rameno plný náramenní pás s náboji. Kouřil cigaretu, v jedné ruce držel misku s kávou, a když ji zvedl ke rtům, vyfoukl na ni kouř.
“Ty jsi jako pojízdný železářský krám,” řekla mu Pilar. “S tímhle neujdeš ani sto metrů.”
“Qué va, ženská,” řekl Agustín. “Půjdu pořád z kopce.”
“K pozorovatelně se leze do kopce,” řekl Fernando. “Než se to začne svažovat dolů.”
“Vyšplhám se tam jako koza,” řekl Agustín.
“A co tvůj bratr?” zeptal se Eladia. “Tvůj slavný bratr se zdejchnul?”
Eladio stál opřen o stěnu.
“Drž hubu,” řekl.
Byl nervózní a věděl, že to na něm všichni vidí. Před bojem byl vždycky nervózní a popudlivý. Přešel od stěny ke stolu a začal si plnit kapsy granáty z jednoho otevřeného košíku, potaženého nevydělanou kůží, který byl opřen o nohu stolu. Robert Jordan si sedl na bobek ke košíku, který byl vedle něho. Sáhl do košíku a vytáhl čtyři granáty. Tři byly oválné, typu Mills, rýhované, z masivního železa a s pružinou, kterou přidržovala závlačka s připevněným kroužkem k vytrhnutí.
“Odkud máte tyhle?” zeptal se Eladia.
“Tyhle? Ty jsou z republiky. Ty přinesl ten děda.”
“Jaké jsou?”
“Valen más que pesan,” řekl Eladio. “Každý kus stojí celé jmění.”
“Tyhle jsem přinesl já,” řekl Anselmo. “Šedesát v jednom ranci. Čtyřicet pět kilo, inglés.”
“Už jste je někdy použili?” zeptal se Robert Jordan ženy.
“Qué va, použili?” řekla Pilar. “Právě s těma vybil Pablo tu strážnici v Oteru.”
Jak se zmínila o Pablovi, začal Agustín nadávat. Robert Jordan spatřil ve svitu ohně výraz jejího obličeje.
“Nech toho,” řekl Agustínovi ostře. “O tom nemá cenu mluvit.”
“Vybuchly všechny?” Robert Jordan držel v ruce šedě natřený granát a pokoušel se ohnout nehtem palce závlačku.
“Všecky,” odpověděl Eladio. “Z těch, co jsme použili, nebyl ani jediný zmetek.”
“A za jak dlouho vybuchují?”
“Hned, jak dopadnou. Brzo. Dost brzo.”
“A tyhle?”
Zvedl bombu ve tvaru polévkové konzervy, která měla pásku ovinutou kolem drátěné smyčky.
“Tohle je svinstvo,” odpověděl Eladio. “Vybuchnou. To ano. Ale udělají jenom bengál a žádný střepiny.”
“Ale vybuchnou vždycky?”
“Qué va, vždycky,” řekla Pilar. “Ani u naší, ani u jejich munice neplatí žádné vždycky.”
“Ale tys říkala, že (...)
(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky
