Ernest Hemingway
překlad: Jiří Valja, Marie Fojtová

KOMU ZVONÍ HRANA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA III

Posledních dvě stě metrů sestupovali, postupujíce opatrně stínem od stromu ke stromu, a k mostu už měli posledními borovicemi na strmém úbočí jenom padesát metrů. Most se v pozdním odpoledním slunci, které ještě stále vykukovalo nad hnědým horským svahem, temně rýsoval na pozadí strmé, prázdné rokle. Byl to ocelový most o jediném oblouku a na každém konci stála strážní budka. Byl dost široký, aby na něm vedle sebe projela dvě auta, a jeho masivní kovová klenba se půvabně pnula nad hlubokou roklí, po jejímž dně poskakovala ve velké hloubce mezi skalami a balvany zpěněná bystřina a valila se k hlavní říčce průsmyku.

Slunce svítilo Robertu Jordanovi do očí, takže viděl most jenom v obrysech. Pak slunce zesláblo a zapadlo, a když se Jordan podíval mezi stromy na hnědou oblou výšinu, za kterou slunce zapadlo, takže ho už neoslňovalo, spatřil, že horský svah je pokryt něžnou mladou zelení a že pod hřebenem ještě místy leží starý sníh.

Pak v tom náhlém a krátkém spolehlivém přísvitu, který ještě ze světla zbýval, znovu pozoroval most a zkoumal jeho konstrukci. Zničit ho není žádný velký problém. Při pozorování vytáhl z náprsní kapsy zápisník a udělal si několik zběžných náčrtků. Při kreslení ještě neodhadoval, kolik bude třeba náloží. To učiní později. Teď si zaznamenával, kam je třeba umístit třaskavinu, aby roztrhla nosníky oblouku tak, aby ho část spadla do rokle. Dalo by se to provést beze spěchu, jak náleží, vědecky, s půltuctem náloží, umístěných a seřízených tak, aby vybuchly současně; nebo by se to dalo provést jen tak od oka dvěma velkými náložemi. Musejí být opravdu veliké, každá na jednom konci, a musejí vybuchnout současně. Kreslil rychle a spokojeně; byl rád, že má ten problém konečně před sebou; byl rád, že na tom už pracuje. Potom zavřel zápisník, zastrčil tužku do koženého držátka na okraji desky, zastrčil zápisník do kapsy a zapjal kapsu.

Zatímco Robert Jordan kreslil, hlídal Anselmo silnici, most a strážní budky. Podle jeho názoru sešli nebezpečně blízko k mostu, takže se mu ulevilo, když měl Jordan náčrty hotové.

Když si Robert Jordan zapjal kapsu a pak ulehl za kmen borovice a vykukoval za ním, položil mu Anselmo ruku na loket a ukázal prstem.

V strážní budce obrácené proti nim na bližším konci mostu seděl strážný a mezi koleny držel pušku s nasazeným bodákem. Kouřil cigaretu, na sobě měl pletenou čepici a přes ramena přehozenou pláštěnku. Na padesát metrů nebylo možné rozeznat jeho obličej. Robert Jordan zvedl k očím dalekohled, pečlivě zaclonil čočky dlaněmi, ačkoliv slunce už nesvítilo, takže se čočky nemohly blýskat, a zábradlí mostu před ním vystoupilo tak jasně, jako by stačilo, aby člověk napřáhl ruku a dotkl se ho, a obličej strážného vystoupil tak jasně, že Jordan rozeznal propadlé tváře, popel cigarety a mastný lesk bodáku. Byl to obličej venkovana s propadlými tvářemi pod vysedlými lícními kostmi, se strniskem vousů na bradě a s očima, zastíněnýma hustým obočím; voják držel ve (...)

(......)