Ernest Hemingway
překlad: Jiří Valja, Marie Fojtová

KOMU ZVONÍ HRANA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA XL

Za tu dobu, kterou Robert Jordan prospal, za tu dobu, co promýšlel stržení mostu, za tu dobu, co byl s Marií, přiblížil se Andrés k cíli jen o málo. Než dorazil k republikánským liniím, postupoval krajinou a fašistickými liniemi tak rychle, jak dokáže jen venkovan v dobré fyzické kondici, který krajinu dobře zná. Ale jakmile se octl za republikánskou frontou, šlo to velmi pomalu.

Teoreticky by byl měl jenom ukázat průvodní list, opatřený razítkem S.I.M., který dostal od Roberta Jordana, a zprávu se stejnou pečetí, a měli by ho co nejrychleji dopravit k cíli cesty. Ale nejprve padl v přední linii na velitele setniny, který nahlížel na celé poslání s pitomě vážnou podezíravostí.

S tímto velitelem setniny šel na velitelství praporu, kde velitel praporu, který býval před revolucí holičem, vyslechl zprávu o jeho poslání a rozzářil se nadšením. Tento velitel, který se jmenoval Gomez, vynadal veliteli setniny za jeho hloupost, poklepal Andrésovi po zádech, dal mu napít špatného koňaku a řekl mu, že on býval holič a že vždycky toužil stát se guerrillerem. Pak zburcoval svého pobočníka, předal mu velení praporu a poslal příkazníka, aby vzbudil a přivedl motocyklovou spojku. Místo aby Gomez poslal Andrése za frontu na velitelství brigády s motocyklistou, rozhodl se, že ho tam zaveze sám, aby se to vyřídilo urychleně, a tak s rámusem drkotali z kopce po horské silnici, podobané granáty a vroubené z obou stran vysokými stromy, Andrés se pevně držel předního sedadla, reflektor motocyklu ozařoval obílené spodky kmenů a na nich místa, na nichž byly po bojích na této silnici za prvního léta revoluce vápno a kůra osekané a orvané střepinami granátů a kulkami. Zabočili do malého horského letoviska s rozbitými střechami, kde bylo velitelství brigády. Gomez zabrzdil motocykl jako nějaký terénní závodník, opřel jej o zeď domu, a když se hrnul do velké místnosti, postavil se ospalý strážný do pozoru. Stěny místnosti byly pokryty mapami a u psacího stolu se stolní lampou, dvěma telefonními přístroji a výtiskem Mundo Obrero seděl velmi ospalý důstojník se zeleným štítkem na čele.

Důstojník zvedl oči ke Gomezovi a řekl: “Copak tu chceš? Copaks jaktěživo neslyšel, že existuje telefon?”

“Musím mluvit s podplukovníkem,” řekl Gomez.

“Spí,” odpověděl důstojník. “Viděl jsem světla toho tvého velocipédu na kilometr daleko, když jsi přijížděl po silnici. Chceš snad, aby na nás začali pálit z děl?”

“Zavolej podplukovníka,” řekl Gomez. “Je to nesmírně důležitá věc.”

“Povídám ti, že spí,” odpověděl důstojník. “Co jsi to s sebou přitáhl za banditu?” pohodil hlavou k Andrésovi.

“Je to guerrillero z druhé strany fronty a nese nesmírně důležité hlášení pro generála Golze, který řídí útok, co se chystá za svítání za Navacerradou,” řekl Gomez vzrušeně a naléhavě. “Pro lásku boží, vzbuď teniente-coronela.”

Důstojník se na něho podíval očima, které se mu pod zeleným celuloidovým stínítkem klížily.

“Vy jste se všichni zbláznili,” řekl. (...)

(......)