Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub 
, PDF 
a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
V jeskyni se Robert Jordan posadil v koutě u ohně na stoličku potaženou nevydělanou koží a poslouchal, co mu žena říká. Myla nádobí a ta dívka, Maria, utírala a vkleče je uklízela do dutiny, která byla vykopaná do stěny a sloužila jim za jakousi polici.
“To je divné,” řekla, “že nepřišel El Sordo. Už tu měl být před hodinou.”
“Vzkázala jsi mu, aby přišel?”
“Ne. Chodí sem každý večer.”
“Třeba něco má. Nějakou práci.”
“To je možné,” řekla. “Jestli nepřijde, musíme za ním zítra zajít.”
“Ano. Je to daleko?”
“Ne. Bude to pěkná procházka. Chybí mi pohyb.”
“Můžu jít taky?” zeptala se Maria. “Můžu jít s vámi, Pilar?”
“Ano, krasavice,” odpověděla žena, pak otočila široký obličej k Robertu Jordanovi a zeptala se ho: “Není hezká? Jak se ti líbí? Není trošku hubená?”
“Mně se moc líbí,” řekl Robert Jordan. Maria mu nabrala do hrnku víno. “Vypij to,” řekla. “Pak se ti budu líbit ještě víc. Abych někomu připadala krásná, tak toho musí vypít hodně.”
“To bych měl radši přestat,” řekl Robert Jordan. “Už teď mi připadáš víc než krásná.”
“To je přece řeč,” řekla žena. “Takhle mluví správní chlapi. Co se ti na ní ještě líbí?”
“Je inteligentní,” odpověděl Robert Jordan nepřesvědčivě. Maria se zachichotala a žena smutně zavrtěla hlavou. “Tak pěkně jsi začal a takhle končíš, done Roberto.”
“Neříkej mi don Roberto.”
“To je jenom legrace. My říkáme z legrace Pablovi don Pablo. Stejně jako říkáme z legrace seňorita Maria.”
“Takovéhle legrace já nemám rád,” řekl Robert Jordan. “Podle mě by se mělo všem v téhle válce říkat vážně: camarada. S legrací začíná rozklad.”
“Ty bereš tu svou politiku moc nábožně,” škádlila ho žena. “Ty neděláš nikdy legraci?”
“Ano. Mám moc rád legraci, ale ne když někoho oslovuju. Oslovení je něco jako vlajka.”
“Já bych si dovedla dělat legraci i z vlajky. Z kterýkoli vlajky,” zasmála se žena. “Mně nikdo žádnou věc legrací neshodí. Tý starý žlutozlatý vlajce jsme říkali hnis a krev. Vlajce republiky, když k ní přibyla purpurová, říkáme krev, hnis a hypermangán. Jen tak z legrace.”
“On je komunista,” řekla Maria. “To jsou moc vážní gente.”
“Ty jsi komunista?”
“Ne. Já jsem antifašista.”
“Už dlouho?”
“Od té doby, co jsem pochopil, co to je fašismus.”
“Jak je to dlouho?”
“Už skoro deset let.”
“To není moc dlouho,” řekla žena. “Já jsem republikánka už dvacet let.”
“Můj tatínek byl republikán celý svůj život,” řekla Maria. “Proto ho zastřelili.”
“Můj otec byl taky republikán celý svůj život. A můj dědeček taky,” řekl Robert Jordan.
“V které zemi?”
“Ve Spojených státech.”
“Zastřelili je?” zeptala se žena.
“Qué va,” řekla Maria. “Spojené státy jsou země republikánů. Tam nestřílejí lidi za to, že jsou republikáni.”
“Ale stejně je moc dobrý mít dědečka, který byl republikán,” řekla žena. “To ukazuje na dobrou krev.”
“Můj dědeček byl členem amerického republikánského výboru,” řekl Robert Jordan. To zapůsobilo i na Marii.
“A tvůj otec pracuje ještě pořád pro (...)
(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky
