Ernest Hemingway

SBOHEM, ARMÁDO!
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA X

Na pokoji v polním lazaretu mi řekli, že odpoledne dostanu návštěvu. Bylo horko a v místnosti se rojily mouchy.

Můj sluha rozstříhal papír na proužky, přivázal proužky na hůlku, a tak vyrobil plácačku, s kterou se mouchy daly odhánět. Pozoroval jsem je, jak se usazují na stropě. Když sluha přestal mávat plácačkou a usnul, snesly se dolů a já je odfoukával a nakonec jsem si přikryl obličej rukama a usnul jsem taky. Bylo velice horko, a když jsem se probudil, svědily mě nohy. Vzbudil jsem sluhu a on mi nalil na obvazy minerálku. Postel tím zvhla a ochladila se. Ti z nás, kteří byli vzhůru, mluvili spolu přes pokoj. Odpoledne byla doba klidu. Ráno chodili od jedné postele ke druhé, tři ošetřovatelé a doktor, zdvihli člověka z postele a odnesli ho na ošetřovnu, aby mu mezitím, co ho převazovali, mohli ustlat postel. Nebyla to zrovna příjemná cesta na ošetřovnu, a teprve později jsem se dozvěděl, že postel jde ustlat, i když v ní někdo leží. Sluha právě vylil všechnu vodu a v posteli bylo příjemně a chladno a já mu nařizoval, kde mě má na chodidlech poškrábat, aby mě nesvědila, když vtom přivedl jeden z doktorů Rinaldiho. Přihnal se ke mne, sklonil se nad postel a políbil mě. Viděl jsem, že má rukavice.

„Jak je ti, chlapečku? Jak se cítíš? Tady jsem ti něco přinesl –“ Byla to láhev koňaku. Sluha přinesl židli a Rinaldi si sedl. „A taky dobré zprávy. Dostaneš vyznamenání. Snaží se pro tebe sehnat medaglia ďargento, ale možná, že seženou jenom bronzovou.“

„Za co?“

„Protože jsi těžce raněn. Jestli prý můžeš dokázat, žes vykonal nějaký hrdinský čin, můžeš dostat stříbrnou. Jinak to bude bronzová. Řekni mi přesně, co se stalo. Vykonal jsi nějaký hrdinský čin?“

„Ne,“ řekl jsem. „Vyhodilo mě to do vzduchu, když jsme jedli sejra.“

„Nedělej si legraci. Musel jsi vykonat něco hrdinského, bud předtím, nebo potom. Jen si dobře vzpomeň.“

„Nevykonal jsem nic.“

„Neodnesl jsi někoho na hřbetě? Gordini tvrdí, že jsi odnesl na hřbetě několik lidí, ale major na prvním obvazišti prohlašuje, že to je nemožné. Návrh, abys byl jmenován v rozkaze, musí podepsat on.“

„Nikoho jsem neodnesl. Nemohl jsem se ani hnout.“

„To nevadí,“ řekl Rinaldi.

Stáhl si rukavice.

„Myslím, že pro tebe seženeme stříbrnou. Neodmítl jsi třeba, aby tě ošetřili přednostně?“

„Moc energicky zrovna ne.“

„To nevadí. Jen se podívej na svoje zranění. Jen si vzpomeň, jak rytířsky ses choval, když jsi vždycky žádal, aby tě poslali do předních linií. A mimo to, operace se zdařila.“

„Tak se přece jen dostali přes řeku?“

„A jak. Zajali skoro tisíc nepřátel. Je to v úřední zprávě. Tys ji neviděl?“

„Ne.“

„Přinesu ti ji. Je to úspěšný coup de main.“

„A jak to jinak vypadá?“

„Nádherně. Všem se vede nádherně. Kdekdo je na tebe pyšný. Jenom mi, prosím tě, řekni, jak to přesně bylo.

Vím určitě, že dostaneš stříbrnou. Tak spusť, vypravuj. Řekni mi všechno.“ Chvíli byl zticha a přemýšlel. „Možná, že dostaneš taky anglickou medaili. Byl u toho nějaký (...)

(......)