Ernest Hemingway

SBOHEM, ARMÁDO!
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA IX

Silnice byla přecpaná a po obou stranách stály zástěny z kukuřičných stvolů a slaměných rohoží a rohože byly i nahoře, takže to vypadalo jako vjezd do cirkusu nebo do nějaké domorodé vesnice. Jeli jsme tím slaměným tunelem pomalu a dostali jsme se ven na holé prázdné místo, kde bývala železniční stanice. Silnice se tu táhla pod úrovní řeky a po celé délce snížené silnice byly v břehu vykopány díry a v nich pěchota. Slunce zapadalo, a když jsem se za jízdy podíval nahoru přes břeh, uviděl jsem nad kopci na druhé straně rakouské pozorovací balony, černající se proti zapadajícímu slunci. Zaparkovali jsme vozy za cihelnou. Pece a několik hlubokých jam bylo zařízeno jako obvaziště.

Pracovali tam tři doktoři, které jsem znal. Promluvil jsem s majorem a dozvěděl jsem se, že až to začne a naše vozy budou plné, pojedeme s nimi zpátky po zamaskované silnici a nahoru na hlavní silnici podél hřebenu, kde bude stanoviště a raněné převezmou jiné vozy. Doufal, že se silnice neucpe. Na celou komedii byla jen ta jedna. Silnice byla maskována, protože ležela v dohledu Rakušanů na druhé straně za řekou. Tady v cihelně nás před palbou z pušek nebo kulometů chránil břeh. Přes řeku vedl jeden rozbitý most. Chystali se postavit jiný most, jen co začne dělostřelba, a několik oddílů se mělo přebrodit o něco výš v místech, kde se řeka zatáčela. Major byl drobný človíček se vzhůru natočeným knírem. Prodělal válku v Lybii a měl dvě stužky za zranění. Řekl, že jestli to všechno půjde dobře, postará se, abych dostal vyznamenání. Řekl jsem, že doufám, že to půjde dobře, ale že je příliš laskav. Zeptal jsem se ho, jestli tuje nějaký větší kryt, kde by mohli zůstat řidiči, a on se mnou poslal vojáka, aby mi ho ukázal. Šel jsem s ním a objevil jsem kryt, který byl velmi dobrý. Řidičům se líbil a nechal jsem je v něm. Major mě pozval, abych si s ním a se dvěma jinými důstojníky připil. Pili jsme rum a bylo to velice přátelské. Venku se stmívalo.

Zeptal jsem se, kdy má útok začít, a oni říkali, že jakmile se setmí. Vrátil jsem se k řidičům. Seděli v krytu a hovořili, a když jsem vstoupil dovnitř, zmlkli. Dal jsem každému balíček cigaret Macedonia, těch špatně balených cigaret, z kterých se tabák trousil a člověk je musel nejdřív na obou koncích zakroutit, než je začal kouřit. Manera rozžal svůj zapalovač a podal ho kolem. Zapalovač měl tvar radiátoru z Fiatky. Řekl jsem jim, co jsem se dozvěděl.

„Jak to, že jsme neviděli stanoviště, když jsme jeli dolů?“ zeptal se Passini.

„Bylo právě kousek za zatáčkou, kudy jsme odbočili.“

„Na silnici bude pěkná mela,“ řekl Manera.

„Rozstřílejí nás na cucky.“

„Asi ano.“

„Co kdybychom se najedli, pane poručíku? Nebudeme mít na jídlo čas, až to začne.“

„Půjdu a podívám se, co a jak,“ řekl jsem.

„Chcete, abychom tu zůstali, nebo se můžeme trochu kouknout ven?“

„Radši tu zůstaňte.“

Odešel jsem do majorova krytu a major řekl, že polní kuchyně tu bude co nevidět a řidiči mohou přijít a vyfasovat (...)

(......)