Ernest Hemingway

SBOHEM, ARMÁDO!
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA XI

Kněz přišel za soumraku. Přinesli polévku a potom uklidili misky a já ležel a díval jsem se na řady postelí a oknem ven na koruny stromů, které se ve večerním vánku trochu kývaly. Vánek foukal oknem dovnitř a s večerem se ochladilo. Mouchy teď seděly na stropě a na elektrických žárovkách, které visely za dráty dolů. Žárovky rozsvěcovali, jenom když v noci někoho přinesli nebo když se tu něco dělalo. Cítil jsem se velice mladý z toho, jak byla po soumraku hned tma a už to tak zůstávalo. Bylo to, jako když mě po brzké večeři dali do postýlky. Mezi postelemi přicházel sluha a zastavil se. Někdo šel s ním. Byl to kněz. Stál tu, malý, opálený, v rozpacích.

„Jak se vám daří?“ zeptal se. Na zem vedle postele položil několik balíčků.

„Dobře, otče.“

Posadil se na židli, kterou přinesli pro Rinaldiho, a rozpačitě se zahleděl z okna. Všiml jsem si, že jeho tvář vypadá velmi unaveně.

„Smím tu zůstat jen chvilku,“ řekl. „Je už pozdě.“

„Není pozdě. Co je nového v jídelně?“

Usmál se. „Pořád ještě je se mnou velká legrace.“ Také hlas mu zněl unaveně. „Díky Bohu, všichni jsou zdrávi.“

„Mám opravdu radost, že se vám daří dobře,“ řekl. „Doufám, že vás netrápí bolesti.“ Vypadal velice unaveně a já nebyl zvyklý vidět ho tak unaveného.

„Už ne.“

„Scházíte mi v jídelně.“

„Už bych tam chtěl zase být. S vámi jsem si vždycky s chutí popovídal.“

„Přinesl jsem vám pár maličkostí,“ řekl. Zvedl balíčky. „Tady máte síť proti moskytům. Tady máte láhev vermouthu. Pijete rád vermouth? Tady máte anglické noviny.“

„Otevřte je, prosím vás.“

Potěšilo ho to a rozložil je. Držel jsem síť proti moskytům v ruce. Zvedl láhev vermouthu, abych si ji mohl prohlédnout, a pak ji postavil na zem vedle postele. Zvedl jsem jeden list anglických novin. Když jsem je otočil tak, že na ně dopadalo mdlé světlo z okna, šly přečíst titulky. Byly to The News qf the World.

„Ostatní jsou ilustrované,“ řekl.

„Už se strašně těším, jak si je přečtu. Kde jste je dostal?“

„Poslal jsem pro ně do Mestre. Budu jich mít víc.“

„Jste moc hodný, že jste přišel, otče. Dáte si skleničku vermouthu?“

„Děkuji. Jen si ho schovejte. Je pro vás.“

„Ne, skleničku si dáte.“

„Tak dobrá. Přinesu vám jiný.“

Sluha donesl sklenice a otevřel láhve. Zlomil při tom zátku a museli jsme jí kus vrazit do láhve. Viděl jsem, že kněze to mrzí, ale řekl: „To je v pořádku. Nic se nestalo.“

„Na vaše zdraví, otče.“

„Vy abyste se uzdravil.“

Potom držel sklenici v ruce a dívali jsme se jeden na druhého. Někdy jsme spolu mluvili jako dobří přátelé, ale dnes nám to nešlo.

„Co je s vámi otče? Vypadáte strašně unaveně.“

„Jsem unaven, ale nemám na to právo.“

„To tím horkem.“

„Ba ne. Máme teprve jaro. Je mi velice smutno.“

„Jste znechucený z války.“

„Ne. Ale válku nenávidím.“

„Já z ní také nemám požitek,“ řekl jsem. Potřásl hlavou a podíval se z okna.

„Vám nevadí. Vy ji nevidíte. Promiňte. Já vím, že jste raněn.“

„To je náhoda.“

„A i když jste raněn, přesto ji (...)

(......)