Ernest Hemingway

SBOHEM, ARMÁDO!
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA XII

Pokoj byl dlouhý, s okny po pravé straně a s dveřmi na vzdáleném konci, které vedly na ošetřovnu. Řada postelí, v níž byla i moje, stála čelem k oknům, a jiná řada, pod okny, stála čelem ke stěně. Když si člověk lehl na levý bok, díval se na dveře do ošetřovny. Na vzdáleném konci byly ještě jedny dveře, kterými občas chodili dovnitř lidé. Když měl někdo umřít, postavili kolem postele zástěnu, aby ho člověk neviděl umírat, a pod okrajem zástěny vykukovaly jenom boty a ovinovačky doktorů a ošetřovatelů a ke konci se obvykle ozývalo šeptání. Potom ze zástěny vyšel kněz a ošetřovatelé se vrátili za zástěnu a zase se objevili s tím, který umřel, pod prostěradlem, nesli ho uličkou mezi postelemi a někdo zástěnu složil a vzal ji pryč.

Toho rána se mě zeptal major, který měl službu na pokoji, jestli se cítím dost silný, abych mohl zítra odcestovat.

Řekl jsem, že ano. On řekl, že mě tedy brzo ráno vypraví. Řekl, že budu jízdu snášet líp teď, dokud není příliš horko.

Když člověka zvedli z postele a nesli na ošetřovnu, měl rozhled z okna a na zahradě uviděl čerstvé hroby. Přede dveřmi na zahradu seděl voják, který vyráběl kříže a maloval na ně jména, hodnosti a pluky mužů, které pohřbili na zahradě. Obstarával také posílky pro raněné v lazarete a ve volném čase mi udělal zapalovač z prázdné rakouské patrony. Doktoři byli velmi příjemní a zdáli se velmi schopní. Pořád mě chtěli poslat do Milána, kde bylo lepší roentgenové zařízení a kde jsem se po operaci mohl podrobit fysikální léčbě. Taky bych se byl rád dostal do Milána.

Chtěli se nás všech zbavit a odsunout nás co nejdál, protože až začne ofensiva, budou všechna lůžka potřebovat.

Večer před tím, než jsem odjel z polního lazaretu, přišel ke mně na návštěvu Rinaldi s majorem z naší jídelny.

Říkali, že mě doktoři pošlou do americké nemocnice v Miláně, kterou tam právě zřídili. Čekalo se několik amerických zdravotnických jednotek a tahle nemocnice se měla postarat o ně a taky o jiné Američany, kteří sloužili v Itálii. Bylo jich hodně u Červeného kříže. Spojené státy vyhlásily válku Německu, ale Rakousku ne.

Italové si byli jisti, že Amerika vyhlásí válku i Rakousku, a každá zpráva o příchodu Američanů je vzrušovala, i když to byl jen Červený kříž. Ptali se mě, jestli si myslím, že president Wilson vyhlásí válku Rakousku, a já řekl, že to je jenom otázka několika dní. Neměl jsem ponětí, co máme proti Rakousku, ale vypadalo logicky, že by mu měli vyhlásit válku, když Německu ji vyhlásili. Ptali se mě, jestli vyhlásíme válku Turkovi. Řekl jsem, to že je pochybné.

Turek je u nás oblíbená pochoutka, řekl jsem, ale slovní hříčku šlo přeložit tak mizerně a oni vypadali tak nechápavě a podezíravě, že jsem řekl ano, asi Turkovi válku vyhlásíme. A Bulharsku? Měli jsme v sobě několik skleniček brandy a já řekl, ano, přisámbůh, taky Bulharsku a Japonsku. Ale, řekli, Japonsko je spojenec Anglie. Těm zatraceným Angličanům se nedá věřit. Japonci mají zálusk na Havaj, řekl jsem. (...)

(......)