Ernest Hemingway

SBOHEM, ARMÁDO!
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA XV

Až do odpoledne se nic nedělo. Doktor byl hubený, tichý človíček, kterého, jak se zdálo, válka vyvedla z míry. S jemnou, delikátní nechutí vyňal mi ze stehen spoustu drobných ocelových střepinek. Použil lokální anestetikum, kterému říkal „sníh“ nebo tak nějak a které zmrazilo a znecitlivělo tkáň, dokud sonda, skalpel nebo nůžky nezajely pod zmrazenou vrstvu. Pacient tak přesně označoval oblast, v níž anestetikum působilo, a za chvíli doktor vyčerpal zásobu své křehké delikátnosti a řekl, že bude lépe to roentgenovat. Sondování prý nemá uspokojivý výsledek.

Roentgenový snímek pořídili v Ospedale Maggiore a doktor, který ho dělal, byl vznětlivý, zdatný a v dobré náladě. Bylo to zařízeno tak, že pacient napůl seděl, aby v přístroji na vlastní oči spatřil některá z větších cizích tělísek. Snímky měli poslat do nemocnice. Doktor mě požádal, abych mu napsal do notýsku jméno, název pluku a něco na památku. Prohlásil, že cizí tělíska jsou ohavná, hnusná a surová. Rakušáci jsou kurvy. Kolik jsem jich zabil?

Nezabil jsem žádného, ale záleželo mi na tom, abych mu vyhověl – a tak jsem řekl, že jsem jich zabil spoustu. Byla se mnou slečna Gageová a doktor ji objal kolem pasu a řekl, že je krásnější než Kleopatra. Ví, kterou myslí?

Kleopatru, bývalou královnu egyptskou. Ano, přisámbůh, že je. Vrátili jsme se do malé nemocnice ambulancí a za chvíli a po všelijakém zdvíhání jsem byl zase zpátky nahoře a v posteli. Snímky přišly ještě to odpoledne; doktor řekl, přisámbůh, že je to odpoledne bude mít, a měl je. Catherine Barkleyová mi je ukázala. Byly v červených obálkách, vytáhla je z obálek, podržela je proti světlu a oba jsme se dívali.

„To je tvoje pravá noha,“ řekla a dala snímek nazpátek do obálky. „A tohle je levá.“

„Polož je,“ řekl jsem, „a pojď ke mně do postele.“

„Nemůžu,“ řekla. „Přinesla jsem ti je jenom na vteřinku ukázat.“

Odešla a já zůstal sám. Bylo horké odpoledne a já měl už ležení v posteli až po krk. Poslal jsem vrátného pro noviny, pro všechny noviny, jaké dostane.

Než se vrátil, přišli do pokoje tři doktoři. Dávno jsem si, všiml, že doktoři, kteří v praktické medicině ztroskotají, mají sklon vyhledávat společnost a pomoc jiných na konsultacích. Doktor, který vám neumí dobře vyndat slepé střevo, doporučí vás k doktorovi, který vám nedokáže úspěšně vyříznout mandle. Tohle byli tři takoví doktoři.

„Tady máme toho mladíka,“ řekl doktor s jemnýma rukama, který tu byl doma.

„Jak se vede?“ řekl vysoký vychrtlý doktor s plnovousem. Třetí doktor, který přinesl roentgenové snímky v červených obálkách, neřekl nic.

„Sundáme obvaz?“ řekl vousatý doktor tázavě.

„Zajisté. Sestro, sundejte prosím obvaz,“ řekl domácí doktor slečně Gageové. Slečna Gageová sundala obvaz.

Podíval jsem se na nohy. V polním lazaretu vypadaly jako ne zrovna moc čerstvý karbanátek. Teď se na nich udělaly strupy, koleno bylo napuchlé a bezbarvé, lýtko scvrklé, ale nikde to nehnisalo.

„Je to čisté,“ řekl domácí doktor. „Velice (...)

(......)