Ernest Hemingway

SBOHEM, ARMÁDO!
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA XVI

Otevřenými dveřmi, které vedly na balkon a kterými jsme se dívali do noci nad střechami města, přiletěl tu noc do pokoje netopýr. V našem pokoji bylo tma, svítilo jen kalné světlo noci nad městem a netopýr neměl strach, ale lovil po pokoji, jako kdyby byl venku. Leželi jsme a dívali jsme se na něho a myslím, že nás neviděl, protože jsme leželi tak tiše. Když odletěl, uviděli jsme, že kdesi rozsvítili světlomet, a dívali jsme se, jak se světelný kužel pohybuje po obloze, potom zhasíná a je zase tma. Nocí se zvedl vánek a na protější střeše jsme slyšeli mluvit muže u protiletadlového děla. Bylo chladno a muži si natahovali pláštěnky. Měl jsem v noci strach, aby někdo nepřišel, ale Catherine řekla, že všichni spí. Jednou jsme v noci usnuli, a když jsem se probudil, Catherine u mě nebyla, ale slyšel jsem, jak jde po chodbě, dveře se otevřely a ona se vrátila do postele a řekla, že je všechno v pořádku, že se byla podívat dole a že všichni spí. Stála za dveřmi slečny Van Campenové a slyšela ji oddychovat ze spaní. Přinesla suchary, snědli jsme je a napili jsme se trochu vermouthu. Měli jsme strašný hlad, ale ona řekla, že to ráno budou muset ze mne všechno dostat. Ráno, když se rozednilo, usnul jsem znova, a když jsem se probudil, zjistil jsem, že je zase pryč. Vešla dovnitř, vypadala svěží a líbezná a posadila se na postel, a zatím co jsem měl v puse teploměr, vyšlo slunce a cítili jsme rosu na střechách a potom kávu, kterou pili muži u děla na vedlejší střeše.

„Kdybychom tak mohli jít na procházku,“ řekla Catherine. „Mít tu pojízdné křeslo, vyvezla bych tě.“

„Jak bych se do něho dostal?“

„To by se nějak zařídilo.“

„Mohli bychom jet do parku a nasnídat se venku.“ Podíval jsem se otevřenými dveřmi ven.

„Co teď ale uděláme doopravdy,“ řekla „bude, že tě dáme do pořádku pro tvého přítele Dr Valentiniho.“

„Ze je to pašák?“

„Mně se nelíbil tolik jako tobě. Ale mám dojem, že asi bude velice šikovný.“

„Catherine, prosím tě, pojď zas do postele,“ řekl jsem.

„Nemůžu. Ale že jsme měli krásnou noc?“

„A můžeš si vzít dnes noční službu?“

„Asi ji budu mít. Ale ty o mě nebudeš stát.“

„Ano, budu.“

„Ne, nebudeš. Tys ještě nezažil žádnou operaci. Nevíš1, jak ti bude.“

„Bude mi dobře.“

„Bude ti špatně a já ti nebudu nic platná.“

„Tak sem pojď teď.“

„Ne,“ řekla. „Musím vyplnit formulář, miláčku, a připravit tě na operaci.“

„Ty mě vůbec nemiluješ, jinak bys honem přišla.“

„Ty jsi ale blázínek.“ Políbila mě. „To už pro kartotéční lístek stačí. Teplotu máš vždycky normální. Ty máš tak rozkošnou teplotu.“

„Ty máš všechno rozkošné.“

„Ale kdepak. Ty máš ale rozkošnou teplotu. Jsem na tvou teplotu strašně pyšná.“

„Možná, že naše děti budou mít všechny rozkošnou teplotu.“

„Naše děti budou mít asi teplotu hroznou.“

„Co se mnou musíš dělat, abys mě přichystala pro Valentiniho?“

„Moc ne. Ale nic příjemného.“

„Kdybys to radši nemusela dělat ty.“

„Já nemusím. Jenomže já nechci, aby se tě dotýkala (...)

(......)