Ernest Hemingway

SBOHEM, ARMÁDO!
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA XIX

Tak to vypadalo v létě. Moc se na ty dny nepamatuji, vím jenom, že bylo horko a že noviny byly plné vítězství.

Kypěl jsem zdravím a nohy se mi rychle hojily, takže to netrvalo dlouho a brzo po tom, co jsem si prvně vyšel o berlích, mohl jsem je zahodit a procházet se o holi. Pak jsem zahájil léčbu v Ospedale Maggiore, abych zas dokázal ohýbat kolena, fysikální léčbu, opékání v krabici plné zrcadel s ultrafialovými paprsky, masáže a koupele. Chodil jsem tam vždycky odpoledne, pak jsem se stavoval v kavárně, dal jsem si něco k pití a přečetl jsem si noviny. Po městě jsem se nepotloukal; chtěl jsem jít z kavárny vždycky rovnou domů do nemocnice. Nechtěl jsem nic než vidět Catherine. Zbytek času jsem s radostí zabíjel. Dopoledne jsem většinou prospal a odpoledne jsem někdy chodil na dostihy a potom na fysikální therapii. Někdy jsem zašel do Anglo-amerického klubu, usadil jsem se v hlubokém koženém křesle za oknem a pročítal jsem magazíny. Když jsem se zbavil berlí, nepouštěli nás už spolu ven, protože se pro ošetřovatelku nehodilo, aby ji někdo viděl bez doprovodu s pacientem, který nevypadá na to, že by potřeboval velkou obsluhu, takže odpoledne jsme nebývali moc pohromadě, ačkoliv někdy jsme mohli jít spolu na večeři, jestliže s námi šla Fergusonová. Slečna Van Campenová se smířila s faktem, že jsme dobří přátelé, protože z Catherine vyždímala spoustu práce. Myslela si, že Catherine pochází z velmi dobré rodiny, a tím u ní nakonec Catherine získala protekci. Slečna Van Campenová chovala veliký obdiv k dobrým rodinám, a sama také z vynikající rodiny pocházela. A pak, v nemocnici bylo docela rušno a to ji pořád zaměstnávalo. Bylo to horké léto a já měl v Miláně mnoho známých, ale vždycky jsem hleděl, abych už byl doma v nemocnici, jakmile uběhlo odpoledne. Na frontě postupovali na Carso, dobyli Kuk na druhém břehu Plavý a právě se probíjeli náhorní rovinou Bainsizzy. Ze Západní fronty nechodily tak dobré zprávy. Vypadalo to, že válka se protáhne ještě hodně dlouho. My jsme teď byli ve válce, ale počítal jsem, že bude potřebí nejmíň rok, než dopravíme do Evropy vůbec nějakou armádu a než ji vycvičíme pro boj. Příští rok bude zlý rok, nebo možná dobrý rok. Italové strašně plýtvají lidmi. Nedovedl jsem si představit, jak by to mohlo jít dál. I kdyby obsadili celou Bainsizzu a Monte San Gabriele, Rakušanům zbude vzadu ještě spousta hor. Kdysi jsem je viděl. Všechny nejvyšší hory jsou vzadu. Na Carsu postupují, ale dole u moře jsou bažiny a močály. Napoleon by Rakušanům napráskal na rovině. V horách by s nimi nikdy nebojoval. Nechal by je, až by slezli dolů, a napráskal by jim u Verony. Jenže na Západní frontě není nikdo s to druhému napráskat. Snad už se války ani nevyhrávají. Možná, že budou trvat věčně. Možná, že tohle je nová Válka stoletá. Položil jsem noviny na stojánek a odešel jsem z klubu. Slezl jsem opatrně se schodů a kráčel jsem po Via Manzoni. Před Gran Hotelem jsem potkal starého Meyerse a jeho ženu, právě (...)

(......)