Ernest Hemingway

SBOHEM, ARMÁDO!
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA XXVI

Odešel jsem ke dveřím a podíval jsem se ven. Pršet přestalo, ale byla tam mlha.

„Nepůjdeme nahoru?“ zeptal jsem se kněze. „Mohu se zdržet jen chvilku.“

„Ale jen pojďte.“

Vystoupili jsme po schodech nahoru a šli jsme ke mně do pokoje. Lehl jsem si na Rinaldiho postel. Kněz si sedl na moje polní lůžko, které ordonance připravila. V pokoji bylo tma.

„Nu tak,“ řekl, „jak se vám daří doopravdy?“

„Docela dobře. Jenom jsem dnes unavený.“

„Jsem také unavený, ale bez příčiny.“

„Co říkáte válce?“

„Myslím, že brzo skončí. Nevím proč, ale cítím to.“

„Jak to cítíte?“

„Všiml jste si, jaký je teď váš major? Laskavý. Takových lidí je teď hodně.“

„Zrovna tak to cítím i já,“ řekl jsem.

„Léto bylo strašlivé,“ řekl kněz. Měl teď více sebejistoty, než když jsem odjížděl. „Nevěřil byste, jaké to bylo.

Ačkoliv vy jste tam byl a víte, jaké to může být. Letos v létě mnoho lidí poznalo, co je to válka. Poznali to i důstojníci, a o těch jsem si nikdy nemyslel, že by to mohli poznat.“

„Co se stane?“ Hladil jsem rukou pokrývku.

„Nevím, ale myslím, že dlouho už to takhle jít nemůže.“

„Co se stane?“

„Přestanou bojovat.“

„Kdo?“

„Obě strany.“

„To doufám,“ řekl jsem.

„Vy tomu nevěříte?“

„Nevěřím, že obě strany přestanou najednou.“

„Asi ne. To bychom čekali příliš. Ale když vidím, jak se lidé mění, nemyslím, že to takhle může jít dál.“

„Kdo v létě vyhrál?“

„Nikdo.“

„Vyhráli Rakušáci,“ řekl jsem. „Nepustili je na San Gabriele. Takže vyhráli. Ti nepřestanou bojovat.“

„Jestli je jim tak jako nám, možná, že přestanou. Prodělali to samé co my.“

„Nikdo nikdy nepřestal, když vyhrával.“

„Deprimujete mě.“

„Můžu říkat jen to, co si myslím.“

„A vy si tedy myslíte, že to takhle půjde pořád dál a dál? Že se nikdy nic nestane?“

„Já nevím. Jenom si myslím, že Rakušáci nepřestanou, když dobyli vítězství. To jenom když nás něco porazí, tak se z nás stávají křesťané.“

„Rakušáci jsou křesťané – až na Bosňáky.“

„Nemyslím matrikové křesťany. Myslím jako Pán Ježíš.

Neřekl nic.

„Teď jsme všichni laskavější, protože dostáváme napráskáno. Jakýpak by byl Pán Ježíš, kdyby ho byl Petr na hoře Olivetské zachránil?“

„Byl by pořád stejný.“

„Myslím, že ne,“ řekl (...)

(......)