Ernest Hemingway

SBOHEM, ARMÁDO!
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA XXXII

Jak jsem ležel na podlaze nízkého vagonu pod plachtou a s děly kolem sebe, bylo mi mokro, zima a trápil mě veliký hlad. Nakonec jsem se převrátil a lehl si na břicho s hlavou na rukách. Koleno jsem měl ztuhlé, ale sloužilo mi velice dobře. Valentini se vyznamenal. S jeho kolenem jsem prodělal polovinu ústupu pěšky a plaval pěkný kus po Tagliamento. Bylo to opravdu jeho koleno. Druhé koleno bylo moje. Doktoři s člověkem všelicos provádějí, a potom už to není jeho tělo. Hlava byla moje a vnitřnosti v břiše. Tam mě trápil veliký hlad. Cítil jsem, jak se mi tam všechno samo od sebe převrací. Hlava byla moje, ale nebyla k tomu, abych jí užíval, abych s ní myslil; jenom abych vzpomínal a to ještě ne moc.

Byl bych mohl vzpomínat na Catherine, ale věděl jsem, že bych se zbláznil, kdybych na ni myslel, když ještě nevím jistě, jestli ji uvidím, a proto jsem si řekl, že na ni nebudu myslet, jenom trošičku budu, na ni, jak vůz pomalu a s cvakotem ujíždí a trochu světla skrz plachtu a já ležím s Catherine na podlaze vozu. Tvrdé jako podlaha vozu, ležet, nemyslet, jen cítit, být příliš dlouho pryč, šaty mokré a podlaha se hne po každé jen o kousek a vevnitř osamělost a sám v mokrých šatech a tvrdá podlaha místo manželky.

Člověk nemiluje podlahu nízkého vozu, ani děla s krycími plachtami, ani pach kovu, namazaného vaselinou, ani plachtu, skrz kterou prosakuje déšť, i když pod plachtou je to velice hezké a s děly je to příjemné; ale člověk miluje někoho jiného a o tom ví, že teď ani nejde předstírat, že tady je; vidíš to teď úplně jasně a chladně – ani ne tak chladně, jako jasně a prázdně. Díváš se do prázdna, jak tu ležíš na břiše, a byl jsi u toho, když jedna armáda ustupovala a druhá postupovala. Přišel jsi o svoje vozy a o svoje lidi jako prodavač přijde o zboží ve svém oddělení, když vypukne požár. Jenže u tohohle není žádná pojistka. A teď jsi z toho venku. Nemáš už žádné (...)

(......)