Ernest Hemingway

SBOHEM, ARMÁDO!
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KNIHA ČTVRTÁ

KAPITOLA XXXIII

Brzo ráno, ještě než se rozednilo, seskočil jsem s vlaku v Miláně, když před nádražím zpomalil. Přešel jsem koleje a dostal jsem se mezi nějakými budovami ven na ulici. Jedna vinárna měla otevřeno a já zašel dovnitř na šálek kávy. Páchlo tam časným jitrem, zameteným prachem, lžičkami ve sklenicích od kávy a mokrými kruhy po vinných sklenicích. Vinárník byl za nálevním pultem. U stolu seděli dva vojáci. Postavil jsem se k pultu, vypil sklenici kávy a snědl kousek chleba. Káva byla šedivá trochou mléka a s povrchu jsem kouskem chleba sebral škraloup. Vinárník se na mě podíval.

„Nechcete skleničku grappy?“

„Ne, díky.“

„Na můj účet,“ řekl, nalil malou skleničku a strčil ji přede mne. „Copak se to děje na frontě?“

„Co já vím?“

„Tihle jsou na mol,“ řekl a mávl rukou po dvou vojácích. To jsem mu mohl věřit. Vypadali na mol. „Povězte mi,“ řekl. „Co se děje na frontě?“

„Co já můžu vědět o frontě?“

„Viděl jsem vás lézt přes zeď. Seskočil jste z vlaku.“

„Ustupujeme na celé čáře.“

„To jsem četl v novinách. Co se stane? Už je konec?“

„Pochybuju.“

Nalil plnou skleničku grappy z malé láhve. „Jestli jste se dostal do maléru,“ řekl, „můžu vás schovat.“

„Nedostal jsem se do maléru.“

„Jestli jste se dostal do maléru, zůstaňte u mě.“

„A kde tu jde zůstat?“

„V domě. Zůstává jich tu mnoho. Každý, kdo má nějaký malér, tu zůstane.“

„Má jich hodně maléry?“

„To záleží na tom, jaké. Vy jste Jihoameričan?“

„Ne.“

„Umíte španělsky?“

„Trochu.“

Přetřel nálevní pult.

„Není to jen tak, odejet ze země, ale na žádný pád to není nemožné.“

„Já nemám vůbec v úmyslu odjíždět.“

„Můžete tu zůstat, jak dlouho chcete. Však vy poznáte, co jsem já zač.“

„Dnes musím jít, ale budu si pamatovat vaši adresu a vrátím se sem.“ Zavrtěl hlavou. „Nevrátíte, když mluvíte takhle. Myslel jsem si, že jste se dostal opravdu do maléru.“

„Nedostal, ale vím, jakou cenu má adresa skutečného přítele.“

Položil jsem na pult desetilirovou bankovku, abych zaplatil kávu.

„Dejte si se mnou jednu grappu,“ řekl jsem.

„To nemusíte.“

„Jen si dejte.“

Nalil do obou skleniček.

„Pamatujte si,“ řekl. „Přijďte sem. Nesvěřujte se cizím lidem. Tady jste v bezpečí.“

„To já vím.“

„Víte?“

„Ano.“

Zvážněl. „Tak potom dovolte, abych vám řekl jednu věc: Nepotloukejte se v tomhle kabátě.“ *

„Proč?“

„Na rukávě je krásně vidět, že jste si odpáral hvězdy. Látka má jinou barvu.“ Neřekl jsem nic.

„Jestli nemáte dokumenty, můžu vám dokumenty dát.“

„Jaké dokumenty?“

„Dokumenty o dovolené.“

„Já dokumenty nepotřebuju. Mám je.“

„Tak to je v pořádku,“ řekl. „Ale kdybyste potřeboval dokumenty, můžu vám opatřit, jaké chcete.“

„Kolik stojí takový dokument?“

„Podle toho, jaký. Ceny jsou rozumné.“

„Teď zrovna žádný nepotřebuju.“ Pokrčil rameny.

„Mám všechno v pořádku,“ řekl jsem. Když jsem odcházel, řekl: „Nezapomeňte, že jsem váš přítel.“

„Ne.“

„Vždyť se zas uvidíme,“ řekl. „Dobře,“ řekl jsem.

(...)

(......)