Ernest Hemingway

SBOHEM, ARMÁDO!
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA XXXIV

V civilních šatech jsem se cítil jako na maškarním plese. Byl jsem dlouho v uniformě a teď mi scházel pocit, že mě šaty podpírají. Připadalo mi, že mám plandavé kalhoty. V Miláně jsem si koupil lístek do Stresy. Taky jsem si koupil nový klobouk. Simův klobouk jsem nosit nemohl, ale jeho šaty mi padly. Voněly tabákem, a jak jsem seděl v kupé a díval se z okna, měl jsem pocit, že nový klobouk je velice nový a šaty velice staré. Bylo mi tak smutno, jak smutná se zdála lombardská krajina, která ubíhala za oknem. V kupé jelo několik aviatiků, kteří o mně neměli valné mínění. Ani pohledem o mě nezavadili a dávali najevo hluboké pohrdání civilistou mého věku. Necítil jsem se uražený. Za starých časů bych je byl nějak urazil a serval se s nimi. Vystoupili v Gallarate a já byl rád, že jsem sám.

Měl jsem noviny, ale nečetl jsem je, protože se mi nechtělo číst o válce. Hodlal jsem na válku zapomenout. Uzavřel jsem separátní mír. Bylo mi zatraceně osaměle a byl jsem rád, když vlak přijel do Stresy.

Čekal jsem, že na nádraží uvidím nosiče z hotelů, ale žádný tam nebyl. Sezóna dávno skončila a k vlaku nepřišel nikdo. Vystoupil jsem s kufříkem, byl to Simův kufřík a byl velmi lehký do ruky, protože jsem kromě dvou košil nic nevezl, a stál jsem v dešti pod střechou peronu, dokud vlak neodjel. Na nádraží jsem našel nějakého člověka a zeptal jsem se ho, jestli neví, které hotely mají otevřeno. Grand Hotel des Iles Borromées měl otevřeno a několik menších hotelů, které zůstávaly otevřené celý rok. S kufříkem v ruce jsem vyrazil v dešti k Iles Borromées. Uviděl jsem ulicí přijíždět kočár a zamával jsem na kočího. Bylo lepší objevit se v kočáře. Před velkým hotelem jsme zahnuli k příjezdu pro kočáry, vrátný nám vyšel naproti s deštníkem a byl velmi zdvořilý.

Najal jsem si dobrý pokoj. Byl velmi veliký a světlý, s vyhlídkou na jezero. Nad jezerem se válely mraky, ale v slunečním světle tu mohlo být krásně. Řekl jsem, že očekávám manželku. Byla tu velká dvojitá postel, letto matrimoniale> s atlasovým přehozem. Hotel byl velice luxusní. Odešel jsem dlouhými chodbami, po širokém schodišti, řadou sálů dolů k baru. Barmana jsem znal, posadil jsem se na vysokou stoličku a pustil se do slaných mandlí a smažených brambůrků. Martini chutnal chladně a čistě.

„Co tady děláte v borghese?“ zeptal se barman, když mi namíchal druhý martini.

„Jsem tu na dovolené. Na zotavenou.“

„Není tady ani živá duše. Nevím, proč nechávají hotel otevřený.“

„Chodil jste na ryby?“

„Chytil jsem pár pěkných kousků. Touhle roční dobou chytnete na šňůru pěkné kousky.“

„Dostal jste vůbec ten tabák, co jsem vám poslal?“

„Ano. Vy jste nedostal můj lístek?“

Zasmál jsem se. Ten tabák jsem nesehnal. Přál si americký lulkový tabák, ale moji příbuzní mi ho přestali posílat nebo ho někde zabavovali. Prostě, vůbec mi nedošel.

„Já někde nějaký seženu,“ řekl jsem. „Podívejte, neviděl jste tady ve městě dvě anglická děvčata? Přijely sem předevčírem.“

„V hotelu (...)

(......)