Ernest Hemingway

SBOHEM, ARMÁDO!
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KNIHA PÁTÁ

KAPITOLA XXXVII I

Toho podzimu začalo sněžit velice pozdě. Bydleli jsme v hnědém dřevěném domku na úpatí hory mezi borovicemi a v noci býval mráz, takže voda ve dvou džbánech na komodě bývala ráno pokrytá tenkým ledem. Paní Guttingenová přicházela do pokoje časně ráno, aby zavřela okna a rozdělala oheň v porculánových kamnech.

Smrkové dřevo praskalo a jiskřilo a potom se rozhučelo v kamnech, a když paní Guttingenová přišla do pokoje po druhé, přinesla velká polena na oheň a džbán horké vody. Jakmile se v pokoji oteplilo, přinesla snídani. Snídali jsme vsedě v posteli, odkud jsme měli výhled na jezero a na hory na francouzské straně za jezerem. Na vrcholcích hor ležel sníh a jezero bylo jediná ocelově šedá modř.

Venku před salaší vedla vzhůru do hor cesta. Vyježděné koleje a brázdy byly v mraze tvrdé jako ocel a cesta stoupala vytrvale lesem vzhůru a okolo hory až k loukám a ke stodolám a k dřevěným boudám na lukách při kraji lesů, které se dívaly do údolí. Údolí bylo hluboké a na jeho dně byl potok, který tekl do jezera, a když údolím foukal vítr, bylo slyšet potok ve skalách.

Někdy jsme odbočili z cesty a vydali se po pěšině borovým lesem. Po lesní půdě se šlo měkce; neztuhla mrazem jako cesta. Ale nám tvrdost cesty nevadila, protože jsme měli v podrážkách a na podpatcích hřebíky, a hřebíky na podpatcích se zabodávaly do zmrzlých brázd a v okovaných botách se po cestě šlo dobře a bylo to osvěžující. Ale chodit po lesích bylo nádherné.

Před domkem, kde jsme bydleli, spadala hora příkře na malou planinku u jezera a my sedávali na verandě domu na slunci a dívali se na zákruty cesty, vedoucí dolů po svahu hory, a na terasovité vinice na svahu nižší hory, na révu, teď na zimu úplně odumřelou, na pole, rozdělená kamennými zídkami, a na domy pod vinicemi v městě na úzké pláni podél pobřeží jezera. Na jezeře byl ostrov s dvěma stromy a ty stromy vypadaly jako dvojitá plachta rybářského člunu. Na druhé straně jezera byly hory ostré a strmé a dole na konci jezera táhla se mezi dvěma horskými hřebeny plochá pláň údolí Rhony a dál v údolí, tam, kde je přerušovaly hory, byl Dent ďu Midi. Byla to vysoká, sněžná hora a vévodila údolí, ale byla v takové dálce, že nevrhala stín.

Když svítilo slunce, obědvali jsme na verandě, ale jinak jsme jedli nahoře v malém pokojíku s holými dřevěnými stěnami a s velikými kamny v rohu. Ve městě jsme si kupovali knihy a magazíny a jednou výtisk Hoyle a naučili jsme se hrát mnoho karetních her pro dva. Malý pokojík s kamny byl náš obývací pokoj. Stály tu dvě pohodlné židle a stůl na knihy a magazíny a na jídelním stole, když s něho bylo sklizeno, jsme hráli karty. Pan a paní Guttingenovi bydleli dole a večer jsme je někdy slyšeli hovořit a oni spolu byli také velice šťastni. On býval vrchním číšníkem a ona pracovala jako služka ve stejném hotelu a nastřádali si peníze na tenhle dům. Měli syna, který studoval na vrchního číšníka. Byl v jednom hotelu v Curychu. V přízemí byla (...)

(......)