Ernest Hemingway
překlad: Stanislav Mareš

POHYBLIVÝ SVÁTEK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

s pascinem v dômu

Byl krásný večer, předtím jsem celý den tvrdě pracoval a teď jsem odešel z bytu nad pilou, prošel po dvoře, kde stálo dříví naskládané do figur, přešel jsem přes ulici a vstoupil zadním vchodem do pekárny, co měla průčelí na bulvár Montparnasse, a tudy, skrz tu dobrou chlebovou vůni z pecí i z krámu, jsem vyšel na ulici. V pekařství se svítilo, venku končil den a já šel záhy za soumraku po ulici nahoru a pak jsem se zastavil na terase před restaurací Negre de Toulouse, kde červenobíle kostkované ubrousky v dřevěných kroužcích na stojánku čekaly, že sem zajdeme na večeři, četl jsem si jídelníček, rozmnožený červeným inkoustem, a zjistil, že dnešní specialita je cassoulet. Dostal jsem hlad, jak jsem si to jméno přečetl.

Majitel, pan Lavigne, se mě zeptal, jak mi to dneska šlo, a já mu řekl, že to šlo moc dobře. Povídal, že mě ráno viděl pracovat na terase Closerie des Lilas, ale že na mě nepromluvil, když jsem vypadal tak zabraný do práce.

„Měl jste výraz jako člověk, který je najednou sám v džungli,“ řekl.

„Když dělám, tak nevidím neslyším.“

„A nebyl jste v džungli, monsieur?“

„V pralese,“ řekl jsem.

Šel jsem dál nahoru po ulici, díval jsem se do výkladů a byl šťastný z toho jarního večera a z lidí, které jsem míjel. Ve třech předních kavárnách jsem spatřil známé od vidění, i ty, s kterými jsem se znal blíž. Ale vždycky se našli taky lidé, kteří vypadali slušněji a s kterými jsem se neznal, a ti právě teď večer, když se rozsvěcela světla, pospíchali někam, kde spolu budou jíst a kde spolu budou pít a pak se budou milovat. Ti v nóbl kavárnách dělali třeba totéž, nebo třeba jen tak seděli, popíjeli a bavili se a rádi se nechávali druhými okukovat. Ti, co se mi líbili a co jsem se s nimi neznal, chodívali do velkých kaváren, poněvadž v těch se ztratili a mohli tam být sami a přitom spolu. Ve velkých kavárnách bylo tenkrát taky lacino, všude se dostalo slušné pivo a aperitiv stál rozumnou cenu, jasně vyznačenou na tácku, co se k němu podával.

Ten večer mě napadaly tyhle zdravé, ale nepůvodní myšlenky a připadal jsem si mimořádně ctnostný, poněvadž jsem poctivě a tvrdě pracoval celý den, když se mi přitom hrozně chtělo jít na koníčky. Ale tentokrát jsem si nemohl dovolit, abych šel na koníčky, i když se tam peníze vydělat daly, pokud se tomu člověk věnoval. To bylo ještě předtím, než se zavedly zkoušky slin a jiné metody na odhalování uměle povzbuzených koní, a doping býval tenkrát značně rozšířený. Jenže handicapovat zvířata, co dostávají povzbuzující drogy, a odhalovat takové příznaky v dostihovém výběhu a rozhodovat se na základě svých postřehů, které někdy hraničívaly s mimosmyslovým vnímáním, a potom na ně sázet peníze, které si člověk nemohl dovolit utratit, to není nic pro mladého muže, který živí ženu a dítě a chce přitom pokračovat ve svém celodenním zaměstnání, kde se učí psát prózu.

Podle všech měřítek jsme byli ještě pořád velice chudí a já jsem ještě pořád dělával taková drobná úsporná opatření, (...)

(......)