Ernest Hemingway
překlad: Stanislav Mareš

POHYBLIVÝ SVÁTEK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

skončilo to dost podivně

S Gertrudou Steinovou to vzalo dost podivný konec. Nejdřív jsme se hodně kamarádili a já jí obstarával spoustu praktických věcí, jako že jsem třeba zařídil, aby ta její tlustá kniha vycházela u Forda na pokračování, že jsem jí pomáhal opisovat rukopis na stroji a četl za ni korektury, a začínali jsme se kamarádit víc, než jsem si kdy mohl přát. Pro mužského to nemá valnou budoucnost, aby se kamarádil s nějakou slavnou ženou, i když to může být docela příjemné, dokud se to nezvrtne k lepšímu či k horšímu, a s doopravdy ctižádostivou spisovatelkou to mívá obyčejně vyhlídky ještě menší. Když jsem se jí jednou omlouval, že jsem se nějakou dobu nestavil v rue de Fleurus 27, poněvadž jsem nevěděl, jestli bude doma, povídala mi: „Ale, Hemingwayi, vždyť je vám to tu plně k dispozici. To nevíte? Myslím to doopravdy. Zajděte sem kdykoliv, a komorná“ — uvedla její jméno, ale už jsem je zapomněl — „se o vás postará, můžete se tu zařídit jako doma, dokud nepřijdu.“

Nijak jsem toho nezneužíval, ale občas jsem se tu zastavil, komorná mi donesla něco k pití a já se díval na obrazy, a když se slečna Steinová neobjevovala, poděkoval jsem komorné, nechal vzkaz a odešel. Slečna Steinová se chystala s jednou svou společnicí odjet vlastním vozem na jih a pozvala mě, abych se to dopoledne přišel rozloučit. Vlastně nás zvala už předtím, když jsme bydleli v hotelu, abychom s Hadley přišli na návštěvu, jenže my jsme s Hadley měli jiné plány a chtělo se nám někam jinam. O tomhle se pochopitelně nic neříká, ale dá se pořád doufat, že tam půjdete, a potom vám do toho něco přijde. O tom, jak na návštěvy nechodit, jsem trochu ponětí měl. Naučit jsem se to musel. Mnohem později mi vykládal Picasso, že když ho boháči zvou, pokaždé jim to slíbí, když jim to dělá takovou radost, a pak mu do toho vždycky něco přijde. Ale to nemělo co dělat se slečnou Steinovou, a Picasso to říkal o jiných lidech.

Byl krásný jarní den a já šel z place de l'Observatoire přes malou Lucemburskou. Kvetly tu kaštany, na pískových cestičkách si hrála spousta dětí a na lavičkách seděly chůvy, na stromech jsem viděl hrdličky a slyšel další, které vidět nebylo.

Komorná mi přišla otevřít, ještě než jsem zazvonil, a povídala mi, abych šel dál a počkal. Slečna Steinová přijde dolů každou chvilku. Bylo před polednem, ale komorná mi nalila skleničku eau-de-vie, podala mi ji a spokojeně (...)

(......)