Ernest Hemingway
překlad: Stanislav Mareš

POHYBLIVÝ SVÁTEK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

ve službách zlých mocností

Když Ezra při odjezdu do Rapalla odcházel z Notre-Dame-des-Champs, řekl mi naposled: „Heme, prosím tě, tenhle kelímek s opiem schovej a Dunningovi ho dej jedině tenkrát, když to bude moc potřebovat.“

Byl to velký kelímek od mastného krému, a když jsem odšrouboval víčko, objevil se tmavý a lepkavý obsah, páchnoucí jako velice surové opium. Ezra prý to koupil od jakéhosi indického pohlavára na avenue de l'Opéra poblíž bulváru des Italiens, a bylo prý to velice drahé. Říkal jsem si, že to zaručeně pochází z toho starého baru Díra ve zdi, což býval za světové války a po ní zapadák dezertérů a obchodníků s drogami. Díra ve zdi býval uzoučký bar, skoro jen pasáž, s červenou fasádou do rue des Italiens. Kdysi míval zadní východ do pařížských stok, odkud prý se člověk dostal až do katakomb. Dunning byl Ralph Cheever Dunning, básník, který kouřil opium a zapomínal se najíst. Když kouřil moc, mohl pít jedině mléko, a psával v tercinách, což ho činilo drahým Ezrovu srdci, a Ezra také v jeho poezii objevoval znamenité kvality. Dunning bydlel na tom samém dvorku, kde míval Ezra ateliér, a jednou pro mě Ezra vzkázal, když Dunning umíral, pár neděl před Ezrovým odjezdem z Paříže. „Dunning umírá,“ zněl Ezrův vzkaz. „Prosím tě, hned přijď.“ Dunning vypadal jako kostlivec, jak tu ležel na matraci, a určitě by byl časem umřel z podvýživy, ale nakonec se mi podařilo Ezru přesvědčit, že málokdo umírá, když hovoří ve vykroužených souvětích, a že jsem ještě neviděl, aby někdo umřel, když promlouvá v tercinách, a že pochybuju, jestli by to byl dokázal i takový Dante. Ezra povídal, že Dunning nemluví v tercinách, a já jsem řekl, že mi to tedy snad jenom znělo jako v tercinách, poněvadž jsem byl ještě rozespalý, jak pro mě poslal. Po noci, kterou Dunning strávil čekáním na smrt, jsme nakonec svěřili celou záležitost do rukou lékaře, a Dunninga odvezli na kliniku, aby mu dali protijed. Ezra se za jeho účty zaručil a uspořádal v Dunningův prospěch sbírku mezi bůhvíkterými milovníky poezie. Jedině přísun opia v krajní nouzi byl svěřen mně. Byl to posvátný úkol, když mi jej svěřil Ezra, a já jen doufal, že mu dostojím a že poznám pravý stav krajní nouze. Došlo na to, když jednou v neděli odpoledne přišla na pilu Ezrova domovnice a zavolala do otevřeného okna, za kterým jsem právě studoval dostihové tipy: „Monsieur Dunning est monté SUR LE TOIT ET RE FUSE CATÉGORIQUEMENT DE DESCENDRE.“

Že Dunning vylezl na střechu ateliéru a kategoricky odmítá slézt dolů, to mi připadalo jako právoplatný stav krajní nouze, a tak jsem našel kelímek s opiem a vydal jsem se po ulici s tou domovnicí, což byla malá horlivá babka, kterou ta situace velice rozčilila.

„Má monsieur s sebou, co je zapotřebí?“ ptala se mě. „Rozhodně,“ řekl jsem. „Žádné potíže nebudou.“ „Monsieur Pound myslí na všechno,“ řekla. „On je zosobněná laskavost.“

„To (...)

(......)