Ernest Hemingway
překlad: Stanislav Mareš

POHYBLIVÝ SVÁTEK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

jestřábi se nedělí

Scott Fitzgerald nás pozval, abychom k nim přišli na oběd, když se svou ženou Zeldou a s jejich malou holčičkou bydleli v rue de Tilsitt 14. Moc mi z toho bytu v hlavě neutkvělo, až na to, že tam bylo nevětráno a pochmurno a že tam nebylo nic, co by dělalo dojem, že k nim patří, kromě Scottových prvních knížek, svázaných do bleděmodré kůže se zlatými tituly. Scott nám taky ukazoval velikou účetní knihu, do které si rok po roce zapisoval všechny povídky, co uveřejnil, honoráře, co za ně dostal, i částky, které mu vynesl prodej filmových práv, jakož i údaje o prodeji a honorářovém výnosu ze svých knih. Vedl si to tam všechno pečlivě jako lodní deník a nám oběma to ukazoval s jakousi neosobní pýchou, jako kustod v muzeu. Scott byl nervózní a pohostinný a ty účetní záznamy o výdělcích nám předváděl, jako by šlo o vyhlídku z okna. Žádnou vyhlídku tam neměli.

Zelda měla moc ošklivou kocovinu. Den předtím byli na večírku někde na Montmartru a pohádali se, poněvadž se Scott nechtěl opít. Říkal mi, že prý se rozhodl, že bude tvrdě pracovat a že nebude pít, a Zelda s ním jednala, jako by neměl smysl pro legraci a kazil zábavu. Tyhle dvě věci mu vyčetla, načež došlo ke vzájemnému obviňování a Zelda říkala: „To ne. Nic takového jsem neudělala. To není pravda, Scotte.“ Později se zdálo, že se jí něco v duchu vybavilo, a spokojeně se zasmála.

Ten den nevypadala Zelda nejlíp. Překrásné tmavě plavé vlasy jí dočasně zničila špatná trvalá, kterou si dala v Lyonu, když je déšť donutil, aby tam nechali auto, a oči měla unavené a obličej příliš napjatý a ztrhaný.

Byla na Hadley i na mě formálně příjemná, ale zdálo se, že z větší části není duchem přítomna, že ještě prodlívá někde na tom večírku, odkud přišli až ráno. Ona i Scott měli zřejmě dojem, že jsme si se Scottem na té cestě z Lyonu ohromně užili a měli báječné časy, a Zelda na to žárlila.

„Když se vy dva můžete utrhnout a prostě si takhle spolu báječně užívat, tak je přece jedině spravedlivé, když si tady v Paříži taky přijdu na trochu zábavy mezi kamarády,“ říkala Scottovi.

Scott byl dokonalý hostitel a snědli jsme velice špatný oběd, u něhož víno trochu zvedlo náladu, ale ne moc. Jejich holčička byla blonďatá, buclatá, hezky urostlá, vypadala zdravě a mluvila anglicky se silně cockneyským přízvukem. Scott vysvětloval, že má anglickou vychovatelku, poněvadž chtějí, aby až vyroste, mluvila jako lady Diana Mannersová.

Zelda měla jestřábí oči, úzké rty a jižanský přízvuk i způsoby. Když sejí člověk díval do obličeje, bylo vidět, jak duchem opouští společnost u stolu, odchází zase na ten večírek a vrací se odtamtud s očima nejdřív prázdnýma, jako mívá kočka, a pak potěšenýma, a to potěšení se ukáže na úzké čáře úst a pak zmizí. Scott byl bodrý, veselý hostitel a Zelda se po něm dívala a spokojeně se očima i ústy usmívala, když pil víno. Po čase jsem ten úsměv začal moc dobře znát. Znamenalo to, že Scott nebude moct psát.

Zelda na Scottovu práci žárlila, a jak jsme se s (...)

(......)