Hermann Hesse
překlad: Vratislav Slezák

NARCIS A GOLDMUND
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA ČTVRTÁ

Narcisovo obléhání dlouhý čas Goldmundovo tajemství neodhalovalo. Po dlouhou dobu se zjevně marně namáhal přítele probudit a naučit ho jazyku, jímž by se to tajemství dalo sdělit.

Co mu přítel vyprávěl o svém domově a původu, neskýtalo žádný obraz. Byl tu matný, beztvarý, avšak uctívaný otec, a pak pověst o matce, dávno už nezvěstné či zemřelé, z níž zbylo jen vybledlé jméno. Narcis, znalý lidských duší, ponenáhlu poznával, že jeho přítel patří k lidem, jimž se ztratil kus jejich života, kteří se museli pod tlakem nějaké strázněči zakletí srozumět s tím, že část své minulosti zapomněli. Nahlédl, že pouhé vyptávání a poučování tu není k ničemu; viděl také, že příliš věřil moci rozumu a že se mnoho zbytečněnamluvil.

Nikoli marná však zůstávala láska, jež ho s přítelem spojovala, a zvyk být mnoho pospolu. Vzdor veškeré hluboké rozdílnosti svých povah se jeden od druhého mnohému naučili; vznikl mezi nimi vedle jazyka rozumu postupněi jazyk duše a znaků, jako když třeba mezi dvěma obydlími sice vede silnice, po které mohou jezdit vozy a cválat jezdci, vedle níž však vzniká i mnoho jiných cest pro hry, vedlejší cesty a okliky: pěšinky pro děti, cestičky pro zamilované, stěží postřehnutelné stezky koček a psů. Ponenáhlu se Goldmund svou oduševnělou představivostí po lecjakých magických stezkách vloudil do přítelových myšlenek a jejich jazyka, a Narcis naopak se beze slov naučil chápat a spolucítit leccos z myšlení a chování Goldmundova. Ve světle lásky pomalu zrála nová spojení od duše k duši a teprve pak přicházela slova. A tak, aniž to jeden či druhý očekával, došlo jednoho dne mezi přáteli k rozhovoru - bylo to o volném dni v knihovně -, který zasáhl přímo jádro a smysl jejich přátelství a vrhl na ně nové světlo.

Hovořili o astrologii, která se v klášteře nepěstovala a byla zakázána, a Narcis prohlásil, že astrologie je pokus vnést do té spousty různých druhůlidí, jejich osudu a určení řád a systém. Zde se vmísil Goldmund: “Stále mluvíš o rozdílnostech ponenáhlu jsem poznal, že to je tvá nejvýraznější vlastnost. Když mluvíš o velkém rozdílu, který je například mezi mnou a tebou, pak mi připadá, že ten rozdíl nespočívá v ničem jiném než právě v tvé podivné posedlosti nalézat rozdíly!”

Narcis: “Ovšem, trefils hřebík na hlavičku. Opravdu: pro tebe nejsou rozdíly zrovna důležité, ale mně připadá, že jedině důležité jsou právě ony. Svou povahou jsem učenec, moje určení je věda. A věda, abych citoval má slova, není nic jiného, než právě ,posedlost nalézat rozdíly’. Její podstata by se vůbec nedala lépe označit. Pro nás lidi vědy není důležité nic než zjišťovat rozdílnosti, věda je tedy uměním rozlišovat. Například nalézat na člověku znaky, které ho odlišují od ostatních, znamená poznávat ho.”

Goldmund: “Dobrá. Někdo má na sobě dřeváky a je sedlák, jiný má na hlavě korunu a je král. To ovšem je rozdíl. Ale ten pozná i dítě, aniž potřebuje vědu.”

Narcis: “Mají-li ale sedlák i král na sobětytéž šaty, dítě už je (...)

(......)