Hermann Hesse
překlad: Vratislav Slezák

NARCIS A GOLDMUND
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA OSMNÁCTÁ

První dny bydlel Goldmund přímo v klášteře, v jedné z cel pro hosty. Pak ho na jeho prosbu ubytovali v jedné z hospodářských budov vytvářejících z velkého nádvoří jakoby tržiště, naproti kovárně.

Shledání na něj zapůsobilo tak prudkým kouzlem, až nad tím mnohdy žasl. Kromě opata ho tu nikdo neznal, nikdo nevěděl, kdo je; lidé, bratří i laici, žili zde v pevném řádu a každý měl své zaměstnání, nechávali ho na pokoji. Znaly ho však stromy na nádvoří, znaly ho portály a okna, mlýn a vodní kolo, dlaždice v chodbách, povadlé keříky růží v křížové chodbě, čapí hnízda na sýpce a refektář. Z každého kouta mu vstříc vanula vůně minulosti, času jeho raného mládí, sladce a dojímavě, láska ho poháněla si všecko znovu prohlédnout, znovu si vyposlechnout všechny známé zvuky, vyzvánění na požehnání a nedělní zvony, šumění tmavého mlýnského potoka mezi úzkými, mechem porostlými zdmi, klapot sandálů po kamenných dlaždicích, večerní chřestění svazku klíčů, když šel bratr vrátný zamykat. U kamenných odtokových žlabů, do nichž padala dešťová voda ze střechy laického refektáře, stále ještě bujelo stejné drobné kvítí, kakost a jitrocel, a stará jabloň v kovárenské zahradě měla své větve stále stejně pokroucené. Silněji však než všechno ostatní jím vždy pohnulo, když zazněl školní zvonek a klášterní žáci se o přestávce s rámusem řítili po schodech dolů a na dvůr. Jak mladé, hloupoučké a hezké byly ty chlapecké tváře - byl opravdu i on sám kdysi tak mladý, nemotorný, hezký a dětský?

Avšak nejen s klášterem tak dobře známým se znovu shledal, i s téměř neznámým, už v prvních dnech ho to udeřilo do očí a stále nabývalo na významu a do známého obrazu se začleňovalo jen zvolna. Neboť přestože tu nepřibylo nic nového a všechno tu stálo právětak, jako když tu byl žákem a jako sto a víc let předtím, už to očima žáka neviděl. Viděl a cítil teď rozměry staveb, klenby kostela, staré malby, kamenné a dřevěné figury na oltářích a v portálech, a i když nespatřil nic, co by na svém místě nebylo stálo už tehdy, přesto až teď viděl krásu všeho toho i ducha, který je vytvořil. Hleděl na starou Matku boží z kamene v hořejší kapli, už jako chlapec ji měl rád a nakreslil si ji, ale teprve nyní ji viděl bdělým zrakem a shledal, že je to mistrovské dílo a že ji nikdy ani svou nejlepší a nejzdařilejší prací nepřekoná. A takových úžasných věcí bylo mnoho a žádná tu nebyla jen tak pro sebe a náhodou, nýbrž každá pocházela z téhož ducha a stála v těch starých zdech, mezi sloupy a klenbami jako v přirozené domovině. Co se tu za těch pár set let postavilo, vytesalo, namalovalo, zažilo, vymyslelo a naučilo, bylo jednoho kmene, jednoho ducha, a náleželo k sobě jako větve ke stromu.

V tomto světě, uprostřed té tiché, mocné jednotky, se Goldmund nyní cítil velmi malý, a nikdy se necítil nepatrnější, než když viděl, jak opat Jan, jeho přítel Narcis, spravuje tento mohutný a přesto tichý a vlídný řád a vládne mu. Ať si mezi učeným opatem Janem s úzkými rty a (...)

(......)