Bohumil Hrabal

DOMÁCÍ ÚKOLY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Jiří Anderle

DVĚ LÁSKY má Jiří Anderle. Buben vesnické kapely a výtvarné umění. Jeho první obrazy jsou plátna tváří a postav venkovských tancovaček, lidové suity lidí posedlých rytmem polky a valčíku, které Jiří Anderle jako bubeník kapely tvrdí údery bubnu. Ta jeho první plátna, to jsou oživené masky Ensora, škrabošky tančící s dojetím pod světlem cloněných lamp, kouře, příběhy lidí, radujících se z pohybu a milostného doteku těl. Avšak osud si nepřál, aby Jiří jen tloukl buben a vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze. Andrle jako zaměstnanec Černého divadla procestoval téměř všechny světadíly jako osvětlovač, rekvizitář i herec toho divadla, za těch deset let měl dost času, aby poznal nejen svět, ale i to, co se ve výtvarném světě dělá. A z nedostatku jiných výrazových prostředků Jiří Anderle kreslil a zdokonalil se tak, že nebylo pro něj problémem malovat ten viditelný svět. Proto se později začal zajímat o to, co je pod povrchem lidské kůže a věcí. Je očarován přesností a fantazií koloběhu krve, ladností svalů a cév, má v sobě zvědavost žáků doktora Tulpeho a je inspirován siločarami pod kůží, celé lidské tělo je pro něj průhledné, jak skleněná dětská kulička, jak skleněný muž, třpytící se v Drážďanech. A všechna ta krásná strojovna je řízena centrálou lidského srdce, které údery bubnu vstřikuje a nazpátek vrací lidskou krev. A tak od mikrokosmu lidského těla Jiří Anderle shledal, že je jen skok do makrokosmu. Jeho grafické listy i plátna jsou neseny hudbou sfér, v růžových a namodralých mázdrách se v plejádách rozptyluje tříšť částeček par i hvězdný prach, Jiří Anderle se svou fantazií letí v kosmickém korábu a dívá se prostým okem na otáčející se Zemi, obtočenou parami a mračny, dívá se na Zemi z výšky, na Zemi, na které nejsou vidět války ani ekologické katastrofy, ale pouze struktura velehor a oceánů. Tato plátna a listy navazují na pohled starých Řeků, kteří dosáhli nadhledu na Zemi mýtem Ikarovým, jsou podstatou všech náboženství, že tam někde ve velké výšce, ve které kolem Země létají kosmonauté, tam teprve začíná podolek božího roucha. Tyto artefakty jsou radostí z poznání kosmonautů zakončenou otiskem Armstrongova střevíce do měsíčního prachu a jeho jízdou na kosmickém bicyklu. A Jiří Anderle i tyto své obrazy rytmizuje lidským srdcem, pravidelnými údery bubnu, kterým Jiří začal svoji uměleckou dráhu v pavlíkovské hospodě a dotáhl ten cyklus úderů až do vesmíru. Když Jiří uzavřel tento cyklus, vrátil se obohacen o dojetí i techniku nazpátek na Zemi, lákán dobrodružstvím oživit portréty mistrů evropské malby systémem bezešvých koláží. Uvedl do pohybu postavy směrem k budoucnosti, donutil obrazy mistrů, aby prošly svými (...)

(......)