Bohumil Hrabal

DOMÁCÍ ÚKOLY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Taky divadlo

POSLEDNÍ DIVÁCI večerního představení odcházejí, herci již se odličují, otvorem v oponě jsou vidět poslední záda diváka, opona se vytahuje, ve druhé řadě sedí stařenka, venkovská ženská v šátku a pozorně se dívá na jeviště, kulisáci zaplavují scénu, aby odstrojili Othella a připravili komedii na zítřejší dopolední představení pro důchodce. Vchází na jeviště režisér, hlavičku žalem na stranu a říká: Je to bolestný, ale zkazili jste mi představení. To křeslo mělo bejt o dvacet centimetrů zpátky… Inspicient se dívá vítězně na jevištního mistra, který zvedá ruku. Počkat! Na to jsem pojištěnej! Udělal jsem si na koberci značky o premiéře! A tak to musí bejt při každý repríze! Inspicient stařecky huláká: Má bejt! Ukaž mi tu značku, ukaž! Jevištní mistr pokleká na veliký černý koberec, lejstra září v jeho prstech, vedle něj pokleká těžce režisér, vítězný inspicient. Kulisáci odnášejí kulisy a nábytek, rekvizitář odnáší do temnot zákulisí dýky a rapíry. Jevištní mistr leze po čtyřech, za ním režisér a inspicient. Jevištní mistr. Tak tahle zelená, to je značka pro nábytek a oponky Simple se žení, žlutá značka je pro Cida, fialová je Zlý jelen, bílá je ještě z Pohledu z mostu a tady, modrá, to je Othello… Jevištní mistr ukazuje na ty barevné šifry, avšak celý koberec je směrem ke středu posetý tolika barevnými, překrývajícími se značkami, kroužky, křížky, háčky tak, že celý ten koberec působí jako veliký abstraktní obraz, který by jistě rád podepsal Juan Miró nebo Max Ernst. Avšak teď po něm po čtyřech lezou tři muži, aby se dopátrali modrých značek křesla, jehož posunutí ohrozilo představení. Inspicient vříská vítězně. Ukaž mi tu značku! Kde je? Kde! Jevištní mistr ztrácí jistotu, nahlíží do svých výkresů, pak znovu na koberec, avšak modrá se stává zelenou a zelená barva je vyšlapáním změněna na modrou, nebo zmizela nadobro. Kulisák Mansfeld přinesl římsu z krbu na forbínu a zazpíval. Pasol Jano tri voly, u hája… A stařenka zatleskala ve druhé řadě, kulisák si to zamířil s těžkým břemenem rovnou na skupinu klečících mužů, šlápl mistrovi na lejstra, taktak že ten stáhl prsty. Jevištní mistr. Avšak přesto tvrdím, že to křeslo bylo správně! Ale režisér i inspicient zapanáčkovali na zadních a současně volají. Dokaž to! A odhrnula se oponka a vyšel zástupce jevištního mistra, maličký Nohava, brýlatý, zasněný, ale důležitý a zvýšeným hlasem. Když dovolíte, tak vám to řeknu. O premiéře bylo křeslo takhle! Vedeme-li vzdušnou čáru od pravého rohu nápovědovy budky na levý sloup a přímku od levého roku nápovědovy budky na stožární žebřík, tak v průsečíku je přesně místo, kde má stát střed křesla. Opěradlo toho křesla má potom jít rovnoběžně s kašírovanou mramorovou deskou krbu, kterou právě odnesl Mansfeld. Jak se dívám, tak to křeslo bylo dneska opravdu posunuto o dvacet centimetrů doprava! A odvalila se překvapivě budka osvětlovačů, pak jako z ponorky se objevil do půl těla osvětlovací mistr a pravil. Ano, proto taky Othello byl mimo (...)

(......)