Bohumil Hrabal

DOMÁCÍ ÚKOLY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Překrásný osud Skřivánků

Jak to bylo s tou vaší první knížkou, se Skřivánky na niti?

Ta mě stála zaměstnání, a to bylo dobře, protože jsem se stal kulisákem. Takhle přijdu do práce tam ve Spálený ulici, už tam seděl úředník osobního oddělení, ten, kterýmu jsem sháněl knížky ve sběru o pěstování ovoce, seděl nasupený a hned povídá… Tak já jsem tady kvůli týhle věci, podívej se, ty nedodržuješ pracovní dobu, chodíš tak jako dneska do práce v osum hodin, já jsem si tě nechal pozorovat, potkal jsem tě na motocyklu, odjížděl jsi ve tři, co tomu říkáš? Povídá a ukázal na spis rozložený na stole, já povídám, co bych tomu říkal? Byl jsem s prací hotov, a tak jsem šel domů… Ale úředník osobního oddělení trval na svém, povídá, tady ale lidi, co s tebou dělají, říkají něco docela jinačího. I moje žena tady byla desetkrát se sběrem a nikdy tě tady nezastihla… Tak jak je to, Tončo? A Tonča, ta dělnice, kterou jsem měl rád, která vypadala jako Panenka Marie, se kterou jsme více než dva roky chodili k Husenským na pivo, s kterou jsem více než dva roky si svěřoval všechno to nejdůvěrnější, nejintimnější, se kterou jsme řvávali smíchem a opilostí, ta Tonča řekla… Podívejte se, pane Bogane, vy se každej den jdete po jedný hodině umejvat, oholíte se a jste pryč… Podíval jsem se na druhýho dělníka, Vencu, ten se ale díval kolem mýho ucha někam do dálky, ten Venca povídá… Udělal sis to, kamaráde, sám. Můžeš si stěžovat jenom sám na sebe… Povídám… Hele, Venco, když jsem chodil s tebou balívat ke Kolišům, celá fůra pak šla na tebe, není to tak? Ale Venca povídá hrubě… To jo, ale proč jsi mi to dával? Chtěl jsi mi zacpat hubu! A úředník osobního oddělení povídá, tak ty jsi nedodržoval pracovní dobu… Povídám, ale já jsem to měl povolíno ředitelstvím, já měl snížený pracovní úvazek na polovici, na dva měsíce s dohodou literárního fondu… Ale úředník povídá… A na co? A proč? Povídám, abych mohl vydat knížku povídek, svoji první knížku, Skřivánky na niti… Úředník se podíval do spisů a povídal. To tě ale neomlouvá, měl jsi osm hodin dělat, a potom si v noci psát ty Skřivánky na niti, zkrátka měl jsi měkkou normu! A ještě ti psali přesčasy! Udeřil pěstí do stolu a tvářil se na mne nepřátelsky a tiše dodal… Ty jsi zneužil důvěry lidu, jsi bulač. Rozhlížel jsem se po Vencovi a Tonče a povídám… Ale já jsem přece placenej za zabalený metráky, metráky třikrát tři šedesát, to je můj plat, moje mzda! Ale úředník osobního oddělení vrtěl hlavou a trval… Ale ty přesčasy rozpouštěly tvoje metráky a tím změkčovaly normu, zkreslovaly, zatajovaly měkkost! A bylo ticho a Tonča řekla tiše, já myslela, že jste inteligentní… Povídám, tak dobře, já to, co tady říkáte, já to uznávám, já všechno uznávám, všechno, co říkáte je pravda… zdvihl jsem ruce, už ne na obranu, ale že se vzdávám, avšak úředník se rozkohoutil… Co to říkáš? Tak ty vlastně potápíš svýho vedoucího, rozmysli si, co to říkáš, ještě jednou si to přečti! A já jsem držel spis, ruce a prsty se mi třásly, byl to (...)

(......)