Bohumil Hrabal

DOMÁCÍ ÚKOLY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Když se zvednou stavidla

„… Já nejsem jako třeba Hemingway, on to měl přímo osudově naplánováno, co musí napsat. Já píšu, jako když pták zpívá. Když se mu chce zpívat, když má důvod, tak zpívá. Jsem člověk, který se v prvé řadě baví a léčí tím, že píše. Když nepíšu, vím, že nejsem v pořádku, nebo že můj život nemá smysl.“

Kdy jste spokojen se svým psaním?

„Spokojen se cítím, když se ‚čerstvě‘ napsaného textu bojím. Z každé knížky, kterou jsem kdy napsal, jsem byl nemocen. Vím přesně, že každá má několik míst, která jsou prostě proti duchu konvence. Jsou velice spontánní, jako lidé, a tak i já dávám do textu slova, která používají obyčejní lidé. Mírou dobrého textu je – nakolik se ho bojím. A to je ta moje vlastnost, moje hojivost: dříve to lidé říkali do vrby, já to říkám do knih. Člověk s traumatem vyhledá psychoanalytika. A tím je mi moje psaní. Spisovatel, v daném případě tedy já, to je vlastně celá řada lidí. Moji přátelé a také redaktoři. Bez redaktorů bych nebyl spisovatel. Je to absurdní, ale je to tak. Redaktor, to je člověk, který je v zájmu věci kolikrát ochoten dát hlavu mezi lítací dveře. Kolik lidí se nalekalo vlastního slova a byli za to třeba obžalováni – Baudelaire, Verlaine, James Joyce, celé legie lidí, kteří se dostali do konfliktní situace kvůli psaní.“

Tedy být tak trochu v konfliktní situaci s konvencemi je určujícím, hnacím elementem pro vaši práci?

„No, to ano, ale vždy je tady nakonec ten redaktor, který přijde, dá takhle ruku do ohně: Takhle to bude! Všechno to psaní jsem se naučil sám od sebe, od lidí, které jsem miloval a kteří dokázali zaujmout mne a společnost. Jako můj strýc, to byly živoucí noviny…“

Nemá něco společného se strýcem Pepinem z Postřižin?

„Já jsem popisoval Pepina ve věku kolem padesáti let a více. On ale v tom filmu Postřižiny musel být mladý, jako všechno kolem Magdy Vašáryové. A také aby to nebyl Švejk, co říká hospodskou historku, která by byla sama o sobě šokující svým obsahem. Bylo správné, že se to přetáhlo, protože strýc Pepin v Postřižinách je jurodivý muž a jeho pomatenost je nádherná a geniální… On kdekoliv se objeví, vnáší zmatek do konvencí, mezi lidi. Ono už jeho entrée je – vykopne dveře a je tam. Prostě se tam vkopne a v tom smyslu je jurodivý strýc v podání Jaromíra Hanzlíka jedničkou. On vlastně nic z toho, co vypráví, ‚nevyhrál‘. Nejdůležitější ale je přece pocit vítězství – ne samo vítězství.“

Odpovídají filmy, které byly natočeny podle vašich knih, svým předlohám?

„Z gruntu ano, z gruntu. Režisér Menzel (...)

(......)