Bohumil Hrabal

KRASOSMUTNĚNÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KRÁSNÁ ŘEZNICE

Nikdo nikdy neviděl v našem městečku, aby strýc Pepin a správce pivovaru si vyšli spolu. Nesl jsem kufřík s fulguračním zářením, protože matka řekla, že to tak bude lepší, protože paní řeznice paní Majerová měla krásné vlasy, ty samé vlasy, které si maminka dala už dávno ostříhat. A tak jsme kráčeli podvečerem uličkami, lidé se vykláněli z oken a dívali se na chodce, byli vykloněni a za nimi byly záclony a občané, když viděli dva bratry, tak zaváhali. Jako přátelům strýce Pepina se jim chtělo pozdravit strýce a vyptat se jej na hlouposti, ale když viděli tatínka, tak zase se polekali, že to je lest pana správce pivovaru, že najednou se jich zeptá, co dělají v sobotu odpoledne, a než se vzpamatují, tak jim tatínek řekne, tak přijděte mi na hodinku, nejvýše na dvě hodiny přidržet kontramatky. A jak jsme šli večerním soumrakem, tak lidé volili zlatou střední cestu, stáhli se z okna, vymotali se ze záclon a čekali, až jsme přešli. Tak jsme došli až ke schůdkům řeznického krámu pana Majera. Na hácích ve světle stahovací lampy, cloněné novinami, visely vepřové kořínky, a hovězí flaksy, několik věnců vuřtů a na řeznickém špalku se leskly nože. Paní Majerová v bílém šátku seděla na židli a tupě se dívala na svoje nohy, napila se z hrníčku a v zamyšlení rozbalila hašlerku, odhodila bonbón a do úst si dala papírek obalu hašlerky. Stáli jsme na schodech a dívali jsme se na řeznici, která teď vzala pohlednici, zvedla zástěru a začala pečlivě čistit ten pohled, pak v zadumání vzala brejle a chtěla si místo brejlí nasadit na oči pohlednici a přečíst něco z brejlí. Tak chvíli pracovala zmateně rukama, aby nakonec odložila brejle i pohlednici. A otec dal znamení a tak jsme vešli, strýcova námořní čepice potěšila řeznici, a když se podívala na tatínka, hned věděla, proč otec přišel.

Oho, mistře, řekla, zatancujeme si?

Zatancujeme, odpověděl otec, ale paní Majerová, stáhneme roletu a raději zamkneme.

A řeznice se zvedla, upila z hrníčku, na kterém byl modrý nápis Pozdrav z Hlinska, pak rozsvítila v kuchyni a přinesla gramofon a těžce s ním dopadla na řeznický špalek, masařky vzletěly a docela pobouřeně lítaly v rojích a bzučely jak pomatené, pak zase usedaly na krvavý špalek a sály sedlou krev a drobečky masa. Potom přinesla tři židle a vzala hák na stahování rolety, a když vycházela, nespočítala si schody a z posledního schodu přešlápla a její bílý šátek zmizel, ale brzy se řeznice objevila v zasklených dveřích a potom ve výkladní skříni z druhé strany, dlouho navlékala hák do očka rolety. A otec přivoněl k hrníčku s nápisem Pozdrav z Hlinska a zatvářil se kysele. Ale paní Majerová s rachotem stáhla roletu, zahřměl ten vlnitý plech jako hrom. A už vystupovala po schodech, a pak za sebou zamkla dveře a stáhla roletu.

A když kráčela podle háků, na kterých viselo maso a vuřty, ramenem rozkývala flaksy a vepřové pajšly a z každého kusu vzletěly roje kovových much, z přítmí lítaly do světla stahovací lampy, celý krám duněl (...)

(......)