Victor Hugo
překlad: Alena Hartmanová

VELIKÝ JARGAL
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXXVIII

Poslechli bez otálení. Hbitě přeťali moje pouta. Vzpřímil jsem se – svobodný a volný, ale nepohnul jsem se. Tentokrát mé údy poutal úžas.

„To není všechno,“ pokračoval Pierrot, vytrhl jednomu z černochů tesák a podal mi ho.

„Čiň, jak ti libo. Bůh chraň, abych ti upíral právo naložit s mým životem podle tvé vůle. Zachránil jsi mi třikrát život: nyní je tvůj. Udeř, chceš-li.“ V jeho hlase nezněla ani výčitka, ani hořkost. Byl jenom smutný a smířený.

Ten, koho jsem nejvíc dychtil zasáhnout, sám nečekaně otevřel cestu mé pomstě: v tom bylo něco příliš podivného a snadného. Cítil jsem, že všechna má nenávist k Pierrotovi, všechna má láska k Marii nestačí, abych se odhodlal k vraždě. Ostatně proti všemu zdání mi v hloubi srdce křičel jakýsi hlas, že žádný nepřítel ani provinilec nevychází takto sám vstříc pomstě a trestu. A konečně – mám to přiznat? – ve velitelském kouzlu, které vyzařovalo z toho podivuhodného muže, bylo něco, co si mě bezděky podrobovalo. Odstrčil jsem nůž.

„Nešťastníku!“ řekl jsem, „rád tě zabiji v boji, ale nejsem vrah. Braň se!“

„Já? Bránit se?“ odtušil udiveně. „A proti komu?“

„Proti mně!“

Užasle sebou trhl.

„Proti tobě! To je to jediné, v čem ti nemohu vyhovět. Podívej se na Raska! Mohu ho klidně zardousit, nebude klást odpor. Ale nikdy bych ho nepřinutil, aby se na mne vrhl. Nepochopil by to. Vůči tobě jsem jako Rask.“

Odmlčel se a dodal:

„Vidím v tvých očích nenávist, jakou jsi ty kdysi spatřil v očích mých. Já vím, zakusil jsi mnoho zlého. Tvůj strýc byl utracen, tvoje pole spálena, tvoji přátelé pobiti, tvůj dům vypleněn, tvoje dědictví zpustošeno. Jenže to jsem neučinil já, ale moji druzi. Pamatuješ se? Jednoho dne jsem ti řekl, že tvoji lidé mi těžce ukřivdili. Odpověděl jsi, že ty za to nemůžeš. Co jsem tehdy udělal já?“ Tvář se mu rozjasnila, čekal, že mu padnu do náručí. Posupně jsem na něho pohlédl.

„Popíráš svou účast na všem, čeho se dopustili tvoji lidé,“ řekl jsem (...)

(......)