Alois Jirásek

BRATRSTVO I - BITVA U LUČENCE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XI

Ctil ho znamenitě. Když mu odpoledne ohlásili, že přijel, o šesti koních, nečekal, až přijde, nýbrž hned vstal z hlubokého výklenku tlustých zdí při okně, kde si v příjemném chladu po obědě hověl, hned sukni na sebe a kolébavým krokem, v tom spěchu ještě kolébavějším, dolů na nádvoří, ač tam slunce pražilo a vyhřáté zdi jen sálaly.

Michálek z Orlé, či jak říkali z Vorly, nevelký, dobře čtyřicetiletý, měl v Čechách, v Chrudimském kraji, jen nevalný dvůr a ves; doma byl vladykou dost nezámožným, teď mohl vítati mocného pána vzácného rodu, jenž byl jedním z nejstarších v Českém království, spřízněný s pány z Valdštejna, z Michalovic, z Vartenberka, a mohl jej pohostit na královském hradě, v královských komnatách, kdež všude on, Michálek, byl pánem. Těšil se na hosta tak vzácného a také na noviny z Čech.

Uslyšel je, když se dole uvítali, když mladý pán ze Zvířetic, mnoho mu nebylo přes třicet let, vysoký, urostlý, dlouhých vlasů s pačesy po módě do čela, s tmavými kníry pod rovným nosem, v šedé sukni, v přiléhavých nohavicích, zasedl s ním ke stolu v klenuté jizbě krásného táflování.

Uslyšel, že pan ze Zvířetic jede s posláním od pana Jiříka z Poděbrad panu Jiskrovi na Zvoleň, že spěchá, že již zítra ráno odjede. Uslyšel o vlasti, že se tam divně mele, že jdou mnozí a divní běhové. Nejprve o moru, jaká to metla boží, že mnozí dobří lidé duchovní i světští chodí jako bez smyslu, u velké tesknosti, že byl sněm už rozepsán ke dni sv. Kiliána do Prahy, ale pro tu hrůzu morní že ustanoven do Benešova, tam že se bohdá leccos urovná, pan Jiřík že má o to péči, aby ty zlé věci a koruně škodlivé byly přetrženy –

„Co Prahy dobyl, za ta tři léta, jak je všude jeho ruku znát!“ pochvaloval nadšeně pan Zvířetický, jenž sám také byl při tom dobytí Prahy. „Ani bys nevěřil. Pokoj začíná a pořádek, silnice jdou zase svobodně a prostranně, loupeže, výboje a denní i noční pálení přestávají, protože nad každým se přísně mstí podle starodávného práva, jak jindy bývalo.“

„Tak by to zatím bez mladého krále šlo, když vám ho císař nechce vydat?“

„O tom se má ještě zase jednat na tom sněmě v Benešově. Čekají tam císařova posla, Aeneáše Sylvia jménem; tenť hladký jako úhoř, povídali v Praze, Rokycana jej zná.“

„Med vám bude mazat kolem úst, med. Ten legát med a ten mníšek,“ hejtman se zasmál, „ten do jíchy vám pepře sype a plvá.“

„Ah, ten Kapistrán! To je náš zapeklitý nepřítel a svou zlobu proti nám všude vypouští skrze nepravá slova. Dobře víme, jak nás Čechy všude kaceřuje a hanobí. Mistr Rokycana chce na Moravu proti němu jeti, chce se s ním hádat.“

Michálek z Orlé mávl rukou.

„Jalová řeč, samá jalová řeč. Už jste se dost nahádali. Byste raději byli vojensky vzhůru, aby se vás báli jako za Žižky! Teď by nám už i kompaktáta vzali.“

„V Římě jsou pýchou pozdviženi.“

„A vy v Čechách rozdvojeni,“ vyčetl ostře hejtman.

„Kdyby nebylo těch českých římanů, Rožmberského. Ale už se jednotíme, my kališníci. Pan Jiřík z Poděbrad to (...)

(......)