Alois Jirásek

BRATRSTVO I - BITVA U LUČENCE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XVI

Když stará Katka přišla se zprávou, že ty dva houfy přitrhly, že táboří už pod městem, vyslechla ji Mária Bodorovská zrovna tak netečně jako ráno ohlášení, že přijdou. Teprve když poledne již dávno přešlo, když Bodorovský nepřicházel a Katka odněkud přinesla, že je v ležení, a to hned od té chvíle, co bratříci přitrhli, patrně se zarazila.

Ne pro něj, ale jako jiskra jí proskočila myšlenka, že by snad měl v úmyslu. Rozpomínala si, jak tady u okna, u kterého i v tuto chvíli stála, hledíc do zahrady, jak se jí tu ráno optal, chtěla-li by odtud. A noc se jí kmitla, tam vedle, v komoře, jak tam ležela a jak se nad ní chýlil a jak se jí pošklíbl, že bude oči otvírat. To již něco věděl. Chce-li zase šavlí sloužit? A u těch tam, s těmi?

Náhlý, prudký odpor vzepjal se proti tomu pomyšlení, jak se jen zablesklo. S těmi tam! Měla k nim nechuť, byli jí protivní. Byli cizinci a s jejich krajany Imrich bojoval a oni ho snad dorubali. Zahynul-li, nemají-li ho ve vězení – Vždycky slýchala, co mají zajatců po hradech. Kolikráte jí vysvítil z této zprávy svit bledé hvězdy, kolikráte ji zavedla v blouznivé snění, v mámivou útěchu, že Imrich také někde teskně sedí, snad na Oravě nebo na Muráni, na Likavě, na Dunajci nebo na některém hradě toho hrozného Aksamita a jeho bratrstva.

Této chvíle dala se, nevědouc, opět zavést. Svit nové naděje ji oslnil. Ti tu bratříci táhnou na východ, v ty strany Kežmarku a snad i do Kežmarku. Kdyby šla s nimi, kdyby se tak o Imrichovi dověděla a kdyby jen jistoty, padl-li, kde, kterými místy, kdyby alespoň zvěděla, kde leží, oh, ta milá, kadeřavá hlava, kde se zavřely ty jiskrné oči! Kmitl se jí jejich pohled, jejich úsměv, úsměv jeho rtů, celé svěží mužné jeho tváře. Až nitro zatrnulo, sevřelo se bolestnou slastí –

Katka pak přichvátala bez dechu, že jsou již také tu, v městě, že je pouštějí, ale jednotlivě a jenom částku jich. Mária již netečně nemlčela; zeptala se a šla pak ze zadní světnice do přední, odkud bylo vidět po rynku.

Bratříci chodili už městem, do krčmy zapadali, k mistrům řemeslníkům vcházeli, nejvíce k mečíři, jenž měl zbraň proslulého díla štítnického, a ke kupci peníze měnit. Několik vojaček shánělo se po plátně i po sukně.

Také jeden z rotmistrů přišel do města. Pobera z Lomu. Kráčel ve stínu, dřevěnou podsíní, s mečem po boku, v čapce, bez pancíře. Bystře se rozhlížel a hovoru Bodorovského, jenž mu kráčel po boku, hrubě neposlouchal.

„Vy se nás tu bojíte jako nějakých lapků.“ Uťal mu pojednou hovor. Usmál se, ale v slovech a v tónu byl posměšek i výtka.

Bodorovský chtěl vymlouvat.

„Nemluv,“ řekl Pobera zkrátka. „Pohleď, co je dveří zavřeno, tu, a tu, a tam,“ ukazoval do rynku rukou, „i okenice. Všude jako po moru, a ženské tu žádné nemáte? Ještě jsem ani jedné neviděl a na vale jich stálo jako maku. Zavíráte je.“

Bodorovský, jenž Poberu pozval do města, jak se s ním v ležení prostřednictvím Březákovým seznámil, chtěl omlouvat, že je tu tak placho. Než Pobera jako by v ten (...)

(......)