Alois Jirásek

BRATRSTVO I - BITVA U LUČENCE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXI

Druhého dne dopoledne vedl Janko Kozic své krajany i nové druhy zase do hradu, který si včera jen z nádvoří prohlédli a kdež on je zatím v kanceláři přihlásil. Nyní je vedl, aby se ukázali nejvyššímu hejtmanu.

Slunce hořelo, vzduch čirý, modravé vrchy kolem jako by se ku Zvoleni přiblížily; bylo zářivo, svátečně.

A zemané také všichni jako o slavném dni. Každý vystrojený (Rakolubskému rudé nohavice jen hořely), každý s vlasy leskle načesanými, bílý plášť přes ramena, každý v blýsknavém pasu s vyleštěnou šavlí při něm. Ostruhy se při patách svítily, bělostné peří na tmavých čapkách nad čelem se čepejřilo a na slunci se běloleskle míhalo.

Janko Kozic, s copánky po spáncích, v zlaceném pasu, s pozlatitými prýmy na tmavé sukni, také v bělavém plášti, kráčel v čele svých krajanů i Revického i Martina Šumichrasta a zasmušilého, nemluvného rytíře Jana z Kozolup, jenž se od nich lišil tmavou barvou své sukně i svého pláště.

Janko Vlk zavedl je z druhého nádvoří rovnou do přízemní síně, kolem stráže v kapalínech. Síň byla prostorná, v obdélníku, s mohutným gotickým pilířem prostřed. Z něho rozpínala se žebra klenutí, v jehož polích pestřily se erby živých barev z bohatých rozvilin. Okna do nádvoří vysoká, s bohatou kružbou v lomeném oblouku, se sedátky při spodu, byla širší nežli okna v protější stěně, obrácené k hradbám. Plným proudem chvěly se šikmo těmi širokými okny zlaté proudy světla až na dubovou podlahu.

Již tu několik jiných šlechticů čekalo, domácích i z Moravy a z Čech, a všichni, aby se dali k Jiskrovi, aby vstoupili do jeho žoldu a služby. Ondrejko byl vzrušen; v dychtivém očekávání málo mluvil, zkrátka odpovídal, jenom přisvědčoval nebo hlavou zakroutil. Chujavu Slimáčka i zkrátka odbyl, když tlumeným hlasem pořád něco přišeptával nebo se dotazoval. Více se rozhlížel místností, až se pak zahleděl vysokým oknem do nádvoří; tam sivý služebník zastavil pána, s nímž včera přijeli.

Ani by ho byl nepoznal, ale Chujava k oknu zrovna přiskočil a vybízel, aby se podívali, to že je pan Zvířetický, aby se podívali, jak se nyní změnil. Byl vystrojen, v aksamitové sukni, s lesklým pasem a skvostným mečem u něho, sám jako strom.

Janko Vlk jim pověděl, že ten starý je Lapka, komorník pana Jiskry. Jen to dořekl a již prudčeji zvolal:

„A to je Talafús!“ a ukázal na statného, ramenatého pána, asi čtyřicetiletého, černé brady, v čapce s peřím, v bílé sukni, něco rozstřižené po stranách a tu i dolem tmavohnědou kožešinou lemované, jenž se zastavil u Zvířetického a šedého Lapky.

Ondrejko kročil blíže k oknu a všichni šli za ním podívat se na předního hejtmana páně Jiskrova, o němž tolik už slyšeli. Před osmi lety se poprvé rozlétlo jeho jméno celým Slovenskem, jak tenkrát v divoké odvážlivosti přepadl za noci Jager, s nevalným houfem, jak zapáliv město na několika stranách, vrazil do něho za děsivého hřmotu a křiku, až do paláce biskupova, kde tenkráte právě holdovalo polské poselství, jak odvezl odtud plné polské vozy (...)

(......)