Alois Jirásek

BRATRSTVO I - BITVA U LUČENCE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXIII

Jan Pobera z Lomu nevím kam domů postupoval se svou rotou na poledne dolů na Zvoleň. Tmu starých hvozdů, hlučný šum divé řeky v jejich mrtvém tichu, zlou cestu v srázech měli za sebou. Hory a širé hvozdy viděli už jen obzorem, vysoké, v temné modři, kolem dokola plodné, krásné roviny turčanské, nad lány vlnícího se obilí, nad zelenými lukami, jimiž se blyskotal Turec, kvapící na půlnoc do Váhu.

Poněvadž bylo právě po smíru pána té rozkošné zahrady turčanské, Pankráce ze Sv. Mikuláše, s nejvyšším hejtmanem Jiskrou z Brandýsa, nikdo Poberu a jeho rotu nestavoval, nikde neměli překážky. Meče zůstávaly v pochvě, kopí volně vzad přikloněna, uzda ležela koním na hřívnatém krku; oči jezdců nemusily vyhlížet nebo slídivě pátrat. A nouze nebylo. Potravy, píce a pití všude jim cestou prodali.

Postupovali rychleji než dosud. Cesta byla sjízdnější, nežli jakou dosud měli, a každý maně pospíchal. Těšili se na Zvoleň, na delší odpočinek v ležení, na jeho bujný život, na novou službu, na nový žold i boj a kořist, jak mužstvo, tak i rotmistr.

Toho poháněla i jiná touha. Rozechvívala ho žhavě, co den žhavěji. Krása Márie Lengyelovny zažehovala mu krev.

Prvního dne, kterého ráno chtěla utéci s ženou Třikrátzlého na Kežmark, kdy divoce odbyla muže i jej, marně otočil svého znamenitého klusáka vzad, ze řady jízdných k vozu, v němž seděla. Jako by jí tam nebylo. Plachta se ani nepohnula, ani na stéblo neodhrnula. Promluvil s koně do vozu, než ani slova nedostal v odpověď.

Neviděl, netušil, jak Mária sedí na loži pod plachtou, bledá, jak tmavé, velké oči se jí rozšířily, jak planou, že sedí s dýkou v ruce v horečném napětí, jako by čekala každého okamžiku, že se k ní podere násilím. Byla tak zoufale odhodlána od okamžiku, jak ji uštklo podezření, že jsou o ni smluveni. Otřásla se, když pak zaslechla, že ji muž volá. Jel těsně vedle vozu, sám, bez Pobery, jak skulinou zahlédla.

„Kliď se!“ vzkřikla po maďarsku a v ten okamžik se vášnivě rozhodovala:

„Pryč odtud! Utéci! Pryč! Pryč!“

Kam, nevěděla. Žena Třikrátzlého, Košice, Kežmark se jí míhaly v tom odhodlání. A pak jen o tom uvažovala a plány strojila, jak se u vozu uvolnilo, když vedle něho už nikdo nejel.

Bodorovský se vrátil do čela před rotu, za Poberou, jenž prve odjížděl od vozu, hladě si rozpačitě kníry, usmívaje se, ale s ostrým svitem v šedých očích. Bodorovského uvítal s posměškem a navečer, když zarazili u jedné vsi, aby přenocovali, a když seděli spolu ve staně, posílal ho, aby šel, aby nenechával své holubice o samotě, že jí bude teskno.

Bodorovský se ušklíbl.

„I není a nebude. Ale takto mne nevytrestá. To znám dobře, my doma často tak, a spolu nic.“

„To bys jí nemusel mít,“ vyhrkl Pobera jako žertem, „mohl bys ji –“ Nedořekl, než dlouhý, pronikavý pohled dopověděl. Bodorovský se usmál a pokrčil rameny.

„Věru nemusil a neuschl bych bez ní,“ dodal s úsměškem, „no, ale jen tak se rozejít, s krásnou ženou –“ vymrštil obočí a zahleděl se na Poberu s mluvným (...)

(......)