Alois Jirásek

BRATRSTVO I - BITVA U LUČENCE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXVI

Mária Bodorovská vydala se z Žiliny hledat Imricha, zprávy o něm, stopu jeho nebo i hrob. Z té cesty ji strhli. A jak! Žhavě cítila své ponížení. Nenáviděného muže byla té chvíle zbavena, ale zato se dostala do jiné jí odporné moci. Rotmistr ji koupil a bude chtít, aby byla jeho ženou.

Zatínala pěsti při tom pomyšlení a nad tím, jak je bez moci, jak není a nebude nikde dovolání mezi těmi Čechy.

Od té chvíle, co se oddělili od roty Třikrátzlého, co ji pobouřilo podezření, že jsou o ni smluveni, strojila plány, jak by se vytrhla z toho ponížení. Přemítala o tom v zášeří vozové plachty za dne, kdy vůz hrkotal bídnou cestou, i za noci, kdy tiše stál, kdy v napětí, rozčilená s dýkou v ruce čekala, že se snad rotmistr připlíží.

Záhy postřehla, že ji vojačky hlídají. Viděla všechny těžké překážky, viděla, že na Poberu nemůže tak bez ohledu a příkře, jak jednávala s mužem. Kočičím, lstivým krokem chtěla se mu vymknout. Proto s ním cestou mluvila, proto přijala koně i závoj, jejž by nejraději na pentličky roztrhala a rozšlapala, zdupala.

Proto neodepřela a vstoupila do rotmistrova stanu, když jej postavili. Mohla tím spíše, když Poberu odvedli rotmistři a slovenští zemané. Na první chvíli se jí uvolnilo. Za těsný, nepohodlný vůz měla kryt vysokého stanu. Ušla všem pohledům vozatajů, žoldnéřů a vojaček, byla alespoň na okamžik sama a v tichu. Učouzené, dešti a plískanicemi ošlehané stěny z hrubého konopného plátna dusily hluk táboru, křiky, pustou směs hlasů. Dýchalo se tu volněji. Čpavý zápach, výpary z koní a mužstva, z rozvěšených prošívanic a smolníků^[67], čerstvě natřených a napuštěných, do stanu tak zplna nepronikaly.

Seděla na jakémsi balíku na hrubém koberci sama, v příšeří, s hlavou skloněnou, zamyšlená. Rozhodnutí nastávalo. Pobera – A kde ten – Na muže vzpomněla. Jistě není daleko odtud. Tu v tom reji bude hejřit, hrát, prohrávat peníze, které stržil za ni – Až sebou škubla, hlavou do týla pohodila, jak ji uhodilo, jak ji bodlo to pomyšlení. A Pobera – Až se vrátí –

Musí odtud. Přijeli údolím od západu a tím údolím odtud na půlnoc dostala by se, jak hned po příjezdu vyzvěděla, do Báňské Bystřice. Odtud na Brezno a z Brezna na Muráň – zase tam mezi ty hrozné, neznámé hory, do pouště těch nekonečných lesů, zrovna mezi ně, mezi jiskrovce a bratříky. Tam by Poberovi všude pomáhali. Nebo dolů, na Dolní zemi, domů, do novohradské stolice. Tam ne tak daleko a cesta známější, ne tak nebezpečná, na Vigleš, Lučenec. To již znala, tam by se již spíše uchránila.

Ať kamkoliv! Kam bude lze vyrazit, ať na půlnoc, ať dolů na poledne, jen když se odtud vytrhne.

V rodné krajině sice již nikoho neměla, strýc, jenž se jí siroty ujal a pak ke sňatku s Bodorovským donutil, už zemřel, ale přece tam toužila. Bude volná, bez těch pout. Až se jich zbaví – Oddávala se tomu snění. Než hrozivý stín těžké chvíle zůstal před ní, musila se chystat na nejbližší nebezpečenství. Napjatě naslouchala, neozve-li se Poberův hlas z příboje a šumu, (...)

(......)