Alois Jirásek

BRATRSTVO I - BITVA U LUČENCE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXXIV

Poslední řady přejely. Roty se pak daly v klus, rychle unikaly zrakům a splývaly v tmavé těleso, kolem něhož zdvihaly se prašné kotouče, z něhož se blýskalo pablesky a nad nímž mezi kopími provívaly praporce. Zvuky trub a kotlů ztichly.

Než nové se ozvaly. Pádným krokem přicházel houf pěších. Beneš z Kolovrat Mašťovský v plné zbroji na koni je vedl. Za rotmistrem dva pištci a bubeník před pavézníky v kapalínech, s malovanými těžkými pavézami, kteří měli dvojitý žold.

Za těmi střelci se samostříly, sudličníci, dlouhé sudlice vzhůru přes ramena. Za těmi druhý, třetí houf, pod praporci. Václav z Všechovic a Jan Puchomířský z Ojnic, Moravané, oba na koních je vedli. Rota za rotou, v nich Češi, bradatí žoldnéři, Slováci, pak valný houf, většinou sami verchoviňci^[77] rusínští, oholení, jen s kníry, dlouhých vlasů, protáhlých obličejů s vysedlými lícními kostmi, v tmavých huňkách, na nohou chodáky z volské kůže, samí střelci a sudličníci, starověrci, pravoslavní, pod korouhví s obrazem Matky boží a sv. Jiří hrubého díla. Sivý Václav Zelenka na koni z rejza plesnivém je vedl, krátký, ramenatý, v předním i zadním plechu, zpod něhož čouhala kroužková košile, kryjící také rukávy. Jen nos a část knírů mu bylo vidět, jak mu šalíř s podbradím kryl hlavu i bradu. Kdys v sirotcích^[78] sloužil, pak v Polsku a léta již Jiskrovi, mluvil česky, polsky, rusky a míchal a pletl vše. Za ním kus po boku roty jel na malém huňatém koníku vlasatý, vousatý pop v tmavé sukni a vysoké čepici bez štítu, na prsou s nevelkým zašlým obrázkem na zlaté půdě.

Jiskra v čele své družiny bystře přehlížel mužstvo, kynul rotmistrům, jež všechny znal, Zelenkovi však zvláště živě, jak starý, zkušený rotmistr, jeda kolem, vyšvihl svůj palcát rovně nad hlavu, nejvyššímu na pozdrav.

Jiskra se usmál a nepřestal se spokojeně usmívat, když za Rusíny svižným, bystrým krokem přihnali se Detvanci, každý vysoký, urostlý jako strom, každý se čtyřmi rulíky, všichni v přiléhavých nohavicích, v krpcích, kabanice přes rameno, se samostříly a sudlicemi, zkušení i nováčkové.

A zase nové houfy, v nich bradatí, osmahlí Češi a jonáci z Gemeru, ze Spišska, z Hontu, z oravských dolin, i polští horalé od tatranských hor, v kapalínech nebo jen v čapkách, v plechu i bez něho, v škorních i v krpcích, v plášti, v tmavých huňkách nebo bílých kabanicích, pavézníci i lehčeji odění střelci.

Dusavý šum pádných kroků pořád jako proud. Vpředu ještě nezanikl hlas píšťal a bubnů a již nové se ozvaly, i dudy zaječely, v to zabouřil pozdravný křik, jak táhli kolem nejvyššího; pak i zpěv rozšuměl se jako náhlá bystřina a zalil všechen hlas.

Rota za rotou, až všecky pak dál splývaly v tmavé, nekonečné houpavé těleso jakéhos obra hada, pod nímž duněla země, z něhož se rozléhal jásavý křik, hlas píšťal i zpěv.

Daleko v pozadí, ještě v ležení, začaly se hýbat přední vozy čekajících kolikerou řadou, až na ně dojde; v tu chvíli vsedali tam na koně jízdní bratříci, kteří měli jet na jejich ochranu (...)

(......)