Alois Jirásek

BRATRSTVO I - BITVA U LUČENCE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXXVI

V zatáčce bídné cesty, jak vůz hrkl přes výmol a jak v tom náruční uskočil prudce na bok k podsednímu, zapraskalo pod vozem. Voj se hrubě nalomila. Mária musila sestoupit. Z průvodu schumelili se kolem vozu, vypřáhli koně, zkoumali nalomeninu, ovazovali ji a utahovali provazy. Trvalo hodnou chvíli, než připravili všecko tak, aby mohli koně zapřáhnout; a sotvaže se tak stalo, zahlaholil za nimi hlas rohu, až se ozvaly lesy, vrhající už dlouhé stíny po straně do údolí.

Na chlumku, přes nějž už sjeli, zhlédli tlupu jezdců. Z nich jeden na ně zatroubil; ostatní kývali a houkali, aby počkali, a hned se také pustili dolů ostrým klusem přímo k rudému vozu. Bylo jich asi dvacet, v lehkých čapkách; železné kapalíny měli viset vpředu u sedla. Chlapi osmahlí, bradatí, ale také jen s kníry, dlouhých vlasů, ozbrojení oštěpy i kušemi, meči a šavlemi, v škorních i ve střevících, s velkými ostruhami, v sukních různých barev nebo v kožených kabátcích, v brněných košilích i bez nich, uprášení, zpocení, zardělí. Vedle vůdce, statného muže v kroužkové košili, jelo na nevysokém hnědáku asi čtrnáctileté pachole, synek urostlý, silný, dlouhých tmavých vlasů, jiskrných očí, vyzbrojený mečem i dýkou a palcátem, jenž visel vpředu u sedla.

Mařík obrátiv koně jel jim nějaký krok naproti. Tušil dobře, kdo jsou, a nemýlil se. Byli z muráňské posádky; s vůdcem Turkem z Rybího se znal. Vraceli se na Muráň z holdu. Turek pověděl Maříkovi, že vytrhli z muráňského hradu před čtyřmi dny dolů Rimavským údolím přes Sobotu na nepřátelské, k Hodějovu^[82], tam že holdovali a hubili zboží Jiřího Lorandfi, ten že tak s Huňadym spřežen, a jeho posádka z Hodějova že předtím šacovala a hubila „na našem“. Oni že jedou napřed, ostatní s kořistí že jsou za nimi. Oči mu jen blýskaly, když se o těch vzatcích zmínil, jak jsou veliké, že se těší na bituňk to že budou díly!

Když Mařík pověděl i své, proč tudy jede, koho veze, rozloučili se na brzkou shledanou. Mařík, nežli dal svým znamení, aby vytrhli, oznámil Bodorovské, kdo ti jezdcové jsou, kam jedou, kdo za nimi, kdo jejich vůdce.

„A ten chlapec?“

„To byl páně Aksamitův syn, pana Petra Aksamita z Liděřovic, je tu s otcem na Muráni.“

„A matka jeho. Češka? A je tu?“

„Také Češka, pravda, také z Táborska, přijela se synkem za panem Petrem, když se mu tu dobře vedlo, ale ta tu není, na Muráni, ta je na spišském hradě.“

„Ten chlapec byl už na lupu?!“

„Na holdu, velkomožná paní, trestat Uhry, a ne poprvé. Ó čiperné pachole, nerad sedí na hradě mezi zdmi. Z toho bude pravý jonák srdce mužského.“

Mária pokynula, aby jeli. Nechtěla dále poslouchat; z mysli však ten výjev nezapudila. Viděla ty divoké jezdce a ještě živěji smělého chlapce. Mladý ostříž! A starý, myslila Petra Aksamita, hlava těch divokých bratříků na hradě – A Imrich byl v jejich moci. Neměl zlata, neměl se čím vyplatit, neživili ho ti loupežníci nebo ho zotročili.

Připadalo jí, co jí Mařík povídal před samotou na lázu, jaký je Muráň, že dva ze (...)

(......)