Alois Jirásek

BRATRSTVO I - BITVA U LUČENCE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XLI

Kotly zarachotily, polnice volala „dále nehonit“.

Trvalo dlouho, nežli se bratříci vrátili z pronásledování. Březák z Bělé a několik jiných z koněberek ani nepřijelo. Příliš se zapálili a nezaslechli snad ani návěští. Raněných bratří bylo několik, zbodeni dva. Mrtvých Uhrů leželo polem víc. Poberu zasáhla nepřátelská šavle do levé ruky, ale ne hluboko. Dříve však, nežli svou ruku dal barvíři zavázat, prohlédl hnědáka, není-li raněn. Ohnivé zvíře zůstalo bez pohromy. Vaško, jak s koně slezl, zhlédl šíp zaražený v stočeném pánově plášti, jejž měl za sedlem, a když Pobera natáhl k obvazu ruku, všiml si Vaško, že šalíř páně má notný šrám.

Ještě co barvíř ránu zasýpal červeným práškem, koudelí ucpával a obvazoval, vyslal Pobera za nepřítelem hlídky ze ztracenců Jíry Dlouhého a z posilců Petra z Hronova, jenž byl také na levé ruce raněn.

Zatím snášeli kořist, ne valnou, něco prostých helmic a šavlí, několik kroužkových košil, přiváděli chycené koně sedlané i několik obecných zajatců, samé osmahlé Uhry, pacholky obecné. Onačejšího zajatce přivedl Březák z Bělé, jenž se vrátil skoro poslední, na znaveném koni, sám zpocený, zarudlý, prachem pokrytý. Vedle něho u sedla na řemen uvázaný kráčel spoutaný zeman uherský, ten, jemuž se v divokém trysku sedlo otočilo. Za nimi vedl jízdný bratřík tři koně, z nichž jeden byl krásný bělouš, pěkně sedlaný, jenž měl boky plny rozmazané krve. Byl to ten, s něhož Březák srazil zemana v modrém plášti. Krásná jeho helmice s nánosníkem a bělostným peřím, bohatá šavle a všechna zbroj visely na běloušově sedle.

Pobera radostně uvítal Březáka, ruku mu stiskl a vína poručil, aby mu z vozů přinesli a všem. Při víně nastal výslech zajatců. Tlumočníkem byl šedý bratřík, jenž býval mezi Maďary, když proti Turkům sloužil. Pobera vyslýchal obecné jezdce zvlášť i zajatého šlechtice, jenž skoupě odpovídal. Vyzvěděli, že tento valný houf uherský nebyl na pochodu k Huňadovu vojsku, nýbrž že vytáhl přímo proti nim.

„Pálili jste,“ řekl zajatý šlechtic přímo, „záře za nocí a kouře ve dne nás svolaly.“

„Viděli jste je!“ vykřikl Pobera a v rysích očích mu zahořelo. „To jsem rád! Věz, že Uhřata ještě jinačí věci uvidí!“ Pak ukázal na jihozápad, kde se v dáli černaly lesnaté chlumy, a ptal se, co je to.

„Gödöllö^[91], chlumy u Gödöllö hradu.“

„Jak daleko z Gödöllö do Pešti –“

„Dvě míle –“

Pobera se zamyslil prohlížeje krajinu, až si vzpomněl na prvního zajatce Březákova, na mnicha.

„Spoutali jsme ho a uvázali k jalovcovému křovisku. Pošlu pro něj,“ hlásil Březák.

Pobera stranou vyslechl mnicha na smrt ustrašeného. Padl mezi husity, o nichž tolik hrozného slyšel, zvláště jak s mnichy nakládají, a proto se děsil, že ho upálí; proto také odpovídal ochotně a hovorněji. Jmenovitě o Gödöllö se chtěl rozhovořit, o těch lesích okolo, co tam včel, že je tam chovají nadivoko, v dutých stromech, tam že je staré brtnictví. Najednou musil přestat a ustrnul, sluchu věřit nechtěl, že bude moci do Budína, že ho (...)

(......)