Alois Jirásek

BRATRSTVO I - BITVA U LUČENCE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XLV

Od Solnoku vzhůru k Horní zemi valila se záplava gubernátorova vojska volně, širokým šikem rozlehlou rovinou, přes dvacet tisíc mužů, většinou jízdy. Předvoj jeho utkal se už v hevešské stolici se ztracenci Jiskrovými a donutil je na ústup.

Cesta byla volná, jen dusná parna posledních dnů července měsíce tížila všechny a krátila denní pochody z Hevešska do novohradské stolice. Tudy nesl se ten hrozivý mrak přímo k Lučenci. Městečko samo ukázalo k sobě cestu, když kumánští jezdci v šišácích i v čapkách, v brněných košilích i bez nich, s terči a luky, ostříhaní, ale bradatí a dlouhých knírů, dojížděli na nevzhledných, pevných však koních.

V dusný červencový podvečer vyšlehla v rovině před nimi rudá záplava, vysoko vyšlehla po stmívajícím se nebi. Jako komáři hnali se po té záři. Lučenec hořel, všecko dřevěné městečko shluklé kolem zděného kostela. I ten chytl a vysoký jeho krov plápolal i zvonice a v záři ohromné té pochodně pronikavě se vyjasnila lučinatá rovina i porůznu v ní stojící staré duby, jež vrhaly obrovské stíny do luk, do ruda ostře vyzářených. I táhlé návrší bylo v míhavém tom děsivém světle i nová tvrz na něm při starém klášteře.

Odtud přišla zhouba. Češi z tvrze zapálili městečko, aby neposkytlo Uhrům opory a bytu. Bylo jasno jako ve dne, takže Kumáni dobře viděli Čechy z posádky na valech i na hradbách a podsebitích. Zdálo se, že v hukot a syčení a praskot plamenů doráží jich křik a posměch. Uhři rozlícení dojížděli k ohni, až i za něj, hrozili a křičeli a klnuli Čechům.

Druhého dne přitáhlo hlavní vojsko. Konce nemělo, houf za houfem dorážel ke spálenému Lučenci, jezdci, pěchota, jezdci a jezdci, a všichni hlučně a zvučně. Rachot bubnů vyrážel z těch mas osmahlých mužů v různé strůji a zbroji, v plechu i bez něho, v kroužkové brni i jen v sukních nebo v kožených kabátcích, v divných pláštích různých barev i kožešinou lemovaných, v šišatých helmicích s nánosníky, v čapkách i v kosmatých čepicích, osmahlí, dlouhých knírů i také bradatí. Rachot bubnů zněl z jejich řad, jek píšťal, břeskný hlas trouby i pronikavé dudy.

Napřed jeli strašliví Rácové^[94] dlouhých knírů s pestrými pasy, kteříž hlavy řezali. Kampolt z Nany je vedl i pěší jejich oddělení. Za nimi vykračovali si pádnými kroky houfy Valachů, vysokých, osmahlých, černovlasých, v kožešinách a plátně, s oštěpy a luky. Vojvoda Dan je vedl na plavém koni, obrovský šedý pán v helmici s bělostným peřím. Za Rumuny braly se jízdné roty sedmihradského vojvody Jana Rozgoně, jenž byl příbuzný nebožky ženy Jiskrovy; byl mladý ještě magnát, v bohaté zbroji a v žlutých škorních, na bělouši dlouhého ohonu i dlouhé hřívy v bohatém řemení, jehož prsosiny a strakaté šalangy^[95] blýskotaly puklami a kovovými ozdobami.

Za sedmihradskou jízdou klusali gubernátorovi strážcové, všichni na bílých koních, všichni v šišatých helmicích, zpod nichž přes spánky padaly jim rulíčky vlasů, všichni v zelených pláštích, krajní s kušemi, ostatní s nahými šavlemi v ruce. Uprostřed (...)

(......)