Alois Jirásek

BRATRSTVO I - BITVA U LUČENCE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XLVIII

Od vypáleného městečka Lučence byl útok na tvrz při klášteře pro prudký svah nesnadný. Proto položil gubernátor hlavní sílu svého vojska na východ a na jih, do pláně. Tu také začali stavět stroje, veliké totachy^[101] a praky. Hmoždířů^[102] a tarasnic, jež obsluhovali většinou němečtí puškaři, neměli mnoho.

Zato na tvrzi byli střelbou hojně opatřeni a hned prvního dne, při popravě zajatých Dobáků a Jana z Kozolup, dotvrdili pověst českých střelců. Přemnozí mezi Uhry nad tím užasli, jak české kusy daleko nesou a jak Češi na takovou dálku, jako do toho kola, trefují.

Zvláště jagerského biskupa hnětlo a popuzovalo, že se těm kacířům s tím kolem tak zvedlo. Hrozil tím prudčeji a víc, však že uvidí ta hrstka a brzo, brzo. Při gubernátorovi byl pořád; jezdil s ním na projížďky a obhledy z nedočkavosti i z vojenské záliby. Večery trávil většinou ve staně gubernátorově; dvakráte se tu chytl s rozvážným nejvyšším sudím Šimonem z Palóca, jenž radil, aby se s útokem počkalo; kulhavý však biskup, blýskaje očima, vskočil mu do řeči a prudce rozkládal pro útok. Gubernátor mlčel, jakož po všechny ty první dny byl málomluvný a zasmušilý.

Třetího však večera uvítal biskupy a pány, když na večer přišli k němu do stanu, vesele, a hleděl jim do očí. Padla rosa útěchy a naděje. Oznamoval, a to se nejvíce k primasovi a biskupům obracel, že dostal list od velebného otce Kapistrána, že bohumilý ten kazatel žehná jemu a všem, aby vytrvali v boji proti těm husitským kacířům, s kterýmiž on právě také zápasí.

„Odkud došel list?“ ptal se primas.

„Z Brna. Tam nyní káže a koná zázraky. Jeden z největších je, ó jistě veliký zázrak,“ gubernátor mluvil živě, všechen nadšen, „že obrátil takového husitu, pána z Boskovic, podkomořího na Moravě, toho pána i s celou rodinou. Zřekli se husitského bludu, a to velebný Kapistrán způsobil svým kázáním.“

Kolem se všichni divili, jagerský biskup vykřikl posměšně, to že asi Rokycana prská.

„Pater Kapistrán měl by také k nám, na tu plevel,“ zvolal vácovský biskup. Gubernátor se usmál, a zatřepav listem, jejž měl dosud v ruce, chutě oznamoval: „Stane se tak, píše mně o tom, teď že potírá husity, ale pak že přijde k nám bojovat s pomocí boží proti machometům. A druhá novina,“ pokračoval gubernátor rychle, „vás také nezarmoutí. Přišel posel z Horní země, od Němců ze Spiše. S naším, jejž jsem vyslal německým městům, se minul, a sám se měl zle. Jiskra zvětřil, že jde k nám, zle ho dal stíhat, ale Němec šťastně ušel. Přinesl už to, oč jsme psali.“

Kynul komorníkovi u vchodu stojícímu a ten přivedl za chvilku vytáhlého muže v sukni barvy lvové, ne starého, ne mladého, vysedlých lícních kostí. Nápadné na něm byly ryšavá brada a takové vlasy.

Byl to ten „kupec“, špehýř z Kežmarku, jejž viděl Janko Kozic v Trenčíně a jenž posléze ušel i zchytralému Žáčkovi. Šťastně se dostal z Kežmarku až sem a oznamoval tvrdou, nehbitou maďarštinou, na čem se šepmistři a rada u nich usnesli a tajně dohodli s Bardijovem, (...)

(......)