Alois Jirásek

BRATRSTVO I - BITVA U LUČENCE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

L

Mária zůstávala na Muráni skoro neustále nahoře ve své bohatě zařízené komnatě, z níž vycházela jenom do vedlejší prosté; chodila tam vyhlížet ven do rokle dolů, do údolí, na lesy naproti. Tu neviděla nádvoří a na nich hemžení husitů, tu přece někdy zaslechla zvuk mateřské řeči, když vězňové dole zazpívali.

Stýkat se s nimi nemohla, ale to sobě pevně umínila, že bude-li musit být Talafúsova, že jim vymůže svobodu, a ten, jenž jí přinesl osudnou zprávu o Imrichovi, že musí s ní.

Čas zvolna ubíhal v té odloučenosti. Za večera sedala dlouho u okna, ráno dlouho spala, dlouho se strojila a dala si dost sloužit. Za dne šila nebo odpočívala v křesle u studeného krbu a zacházela v minulost. Pojednou se vytrhla, dívky volala, poroučela jim plná rozmarů, plísnila je. Skoro denně se vyptávala té hovornější, co Aksamit, co Talafús, přijede-li, mluví-li dole o tom.

Dívka nevěděla; jen to pověděla, že pan Aksamit je tu, na Muráni, i všichni starší, ale že se někam chystají, na nějakou velkou výjezdu, že dole pod hradem vozy spravují a samé krajní, do války.

Jednou podvečer koncem července přinesla, že jdou noviny, že Uhři přitrhli k Lučenci. Mária prudce vstala z křesla a začala se dychtivě vyptávat. Zpráva ta ji vzrušila. Jako by náhle jasné světlo do šera před ní vysvítilo. V tom radostném záchvatu i naděje zableskla, kdyby tak krajané zvítězili – Vzpomněla i na ty, kteří tu byli v zajetí, kdyby zvěděli, kdyby jim mohla vzkázat. Celý večer sedíc u okna myslila na Lučenec, a když zdola zazněla teskná nota krajanská, rozechvěla se a sepjavši ruce povzdechla k nebesům, aby Bůh krajanům v poli pomohl, aby potřeli ty kacíře.

Od té chvíle nemohla se novin dočkat. Dívka však mnoho nenosila: Uhři sevřeli Lučenec, šturmovali, nanovo pustili šturm, bratříci je pokaždé odrazili. Mária tiskla zuby a stěží se někdy přemohla, aby nevybuchla. Než pak se jí jasnělo v očích, když dívka prostoduše vypravovala, o čem dole v posádce s nejživějším účastenstvím mluvili, co je už rozčilovalo, že je v Lučenci zle, že Uhři ho zmohou, nepřijde-li brzo pomoc, a nejvyšší hejtman že nejde, že nemůže kvůli Němcům, pan Talafús že musil proti Levoči a Jiskra že leží u Kežmarku, aby pohrozil těm Němcům, ale že sbírá narychlo posádky z hradů, aby mohl Lučenci na pomoc, ta že jistě přijde.

Mária naslouchala v uvolnění a již stavěla a počítala, že padne-li Lučenec, že by krajané přitáhli až sem, ó že přitrhnou a pak – a pojednou se optala s úsměškem, co Aksamit.

„Večer přijel prý posel od pana nejvyššího a hned pan Aksamit svolal starší a vojenský písař psal a poslové se rozjeli, ještě v noci a před úsvitem.“

„Kam?“ ptala se Maria dychtivě.

„Povídali, že do posádek a na hrady tady okolo, do Revúce, Rožňavy, na Krásnou Horku, Magin hrad, Štítník, Drjenčany, Kraskov.“

„A co –“

„Nevím, snad aby se přichystali a přidali, až pan nejvyšší přitáhne.“

„Přitáhne přec?!“ Máriin hlas zněl níž a ptala se protáhle. Pak se i lekla, když pojednou k ní vstoupila (...)

(......)