Alois Jirásek

F.L.VĚK: 1. DÍL
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XIII
O DVOJÍ LÁSCE

Po celý večer se nedal do práce. Meškaltě v duchu pořád ještě u Butteauových. Z mysli mu nešlo, co tam byl viděl a slyšel. Už obydlí samo, ve svém příliš volném uspořádání, s divadelními obleky, ho překvapilo, pak mladičká, a přece tak smělá Betyna s věncem na hlavě, a Loty tak volně sobě vedoucí! Takové dívky ještě nikdy neviděl. Byla smělejší a jistější ve všem nežli mužský. Co on proti ní! Proto se jí ostýchal a také trochu bál. Ale hezká byla. Slušelo jí to, než to, jak volně seděla na pohovce, to se mu tuze nelíbilo.

Více však nežli na Loty a na tu žabku divadelní, její sestru, a na starou paní, myslil mladý filosof na Paulu. Hned jak vstoupil a ji nejprve zhlédl, byl jejím zjevem mile překvapen. Je něma, ubožátko. Slyší však výborně, čte, píše. Jak pozbyla řeči? Ptáti se nemohl. Snad paní Butteauová poví a nesmlčí. Jak bude Paulu učit? Jak to půjde? Takové žačky se nenadál. Jak na ni myslil, sdružené namanul se mu na mysli Thám, ale s ním i stín – profesor Vydra. Thám ho tak chválil. Pravým Staročechem ho nazval. Toho večera si Věk nanovo umínil, a tentokráte svatosvatě, že napraví, co zanedbal u slovutného matematika.

Více však nežli do koleje chvátal pozejtří do Řeznické ulice k Butteauovým. Že nezastal ani Lotky ani Betyny doma, byl velmi rád, neboť cestou ne bez starosti na to pomýšlel, jak začne své vyučování před těmito kosačkami, jak je v duchu nazýval, jmenovitě Loty. Paní Butteauové se tak neostýchal. K té nabyl hned za první návštěvy důvěry veškeré. A tak chutě začal. Dříve nežli se nadál, minula hodina vyučování a dobrá čtvrt nadto. Mladý učitel byl by ještě dále učil, kdyby ho sama paní Butteauová neupozornila, že čas minul, a nepozvala ho na svačinu. Ta byla dnes tišší než onehdy, líbila se mu však více. Seděl sám s paní Butteauovou a Paulou.

Bylo mu volněji nežli onehdy. Naslouchal pobožně vypravování paní Butteauové, neboť ona skoro sama jen mluvila, a přes tu chvíli utkvěl zrak jeho na svěžím líci tiché Pauly, vedle sedící. Za této druhé návštěvy odbyl sobě F. Věk generální zpověď, neboť paní Butteauová s dobromyslným účastenstvím a takovou též zvědavostí vyzpovídala ho, odkud je, kdo jsou jeho rodiče, je-li sám nebo má-li bratry a sestry, kde bydlí, kde studoval a podobně.

Zato také ona leccos pověděla o sobě a o své rodině. Ale to když začala, přerušila ji na okamžik Paula, povstavši a oznamujíc znameními, že půjde do vedlejšího pokoje psát.

„Pan Thám složil nový kus a Paula rozepisuje role,“ vykládala matka, když dcerka odešla. „Ona ráda píše. Opisuje noty, rozepisuje úlohy. Tím si chudinka chvíli krátí a také si nějaký groš vypíše. A pana Tháma kusy rozepisuje obzvláště ráda. Ona je jak on, tak trochu vlastenka, jak se jí děvčata (mínila Loty a Betynu) někdy smějí. Ó té je škoda!“ Zapomněvši na prvotní řeč, kterou navázala, pokračovala o Paule, nanovo vykládajíc: „Jak by ráda hrála a zpívala! A má nadání, veřejí, velké nadání. To Betyna se tuze líbila, když hrála, vědí-li, (...)

(......)