Alois Jirásek

F.L.VĚK: 1. DÍL
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XIV
CORDATUS BOHEMUS

F. Věk nespal té noci nejlépe, a když se ráno probudil, byla mysl jeho zasmušila. Nevyjasnila se ani pak, když vyšel ven do ruchu oživených ulic za krásného říjnového jitra. Podzim toho roku byl nadobyčej pěkný, nebe se málokdy zasmušilo. Toho dne bylo zvláště vybráno, jako vysmýčeno, a jasný vzduch plný jasu a svitu jen zářil.

I staré, věkovité budovy v ulicích Starého Města pražského vyjasnily v něm zasmušilá svá průčelí. Také mohutná někdy tvrz, jež byla mocnou oporou tovaryšstvu Ježíšovu v jeho boji proti českým nekatolíkům, kolej Svatoklimentská, rozlehlá sice, ale nevzhledná a málo vábivá svým pošmourným zevnějškem výrazu přísného, vlídněji vypadala toho krásného jitra.

Proud lidí, valící se Jezovitskou ulicí jednak od Karlova mostu, jednak od Staroměstského náměstí, před Klementinem měl značnou újmu. Mizelať značná část chodců v klenuté jeho bráně, kdež bylo jako v oulu. Studenti v pláštích nebo bez nich, ve třírohých kloboucích, o holích brali se tudy do koleje. Nádvoří záhy se plnilo, záhy však také řidlo, nebo studenti se rozcházeli do různých síní, dle toho, kterého profesora šli poslouchat.

Věk ničeho si po ulicích nevšímaje, zamyšlen vstoupil do nádvoří, kdež se nezdržel. Odvětiv roztržitě na pozdravy známých, vešel do síně, kam se hrnulo mnoho studentů. Přišel záhy, a proto bylo ještě dosti místa ve škamnách. Jindy si místo vybíral, nejraději hodně vzadu, aby nebyl profesorovi tak na očích. Dnes neuvažuje usedl, kde se mu namanulo; bylo to hezky vpředu, nedaleko katedry.

Venku nebe jen zářilo, tu v síni však nebylo nazbyt světla, zato však velmi živo. Hluk a šum jako hlásný bzukot plnil velikou prostoru; páni filosofové velmi živě se vespolek bavili, chystajíce si sešity a psací náčiní, aby byli připraveni, až profesor začne. Věk v této síni byl loňského roku sotva několikráte. Zanedbav zpočátku přednášky matematické, měl pak mnohé obtíže, jež mu studium vědy Archimédovy a Euklidovy sladším neučinily. Nejvíce ho hudba držela. Tohoto však roku, druhého, co na filosofii meškal, nebo vlastně prvního, neboť první byl zmařen, hleděl vše vynahraditi. Nepodařilo se mu dosud úplně, takže pomyšlení na budoucí zkoušky z matematiky nebylo mu nejmilejší, nicméně neměl už tak zlé svědomí a pokojněji, ačkoli ne zcela jistě, mohl pohlédnouti na vážného a přísného profesora Vydru.

Také na něj teď jinak pohlížel nežli loni, a to jmenovitě od oné chvíle, co se o něm Thám tak pochvalně vyjádřil a co se Věk sám za pilnějších návštěv koleje přesvědčil, jak měl přítel Butteauovy rodiny svatou pravdu. Na korepetice u profesora Vydry se však Věk dosud neodvážil. Nehořel ani teď zvláštní láskou k počtářství a raději tu opakovači hodinku, ač Vydra za ni žádného platu od nikoho nežádal a nebral, obětoval své nejmilejší hudbě, nebo si ji pak přidal u Butteauových.

Sám si to mladý filosof někdy vyčítal a vytýkal si, že nehledí seznámiti se s učitelem, jenž je tak upřímným rádcem a přítelem svých žáků, jenž je (...)

(......)