Alois Jirásek

F.L.VĚK: 1. DÍL
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XV
F.VĚK SE DOSTANE ZA KULISY

U Butteauových hovořili těchto dnů často a mnoho, jako po celé Praze, o hudební události, na kterou všude a všichni dychtivě čekali. Nejmilejší mistr a skladatel Figarovy svatby skládal v Praze a pro Pražany velkou novou operu. A té se nemohl nikdo dočekati.

U Butteauových o ní již napřed slýchali více nežli kde jinde. Loty, jež hrávala menší úlohy ve hrách dramatických, zpívala tentokráte také ve sboru a přinášela zevrubné zprávy a všeliké drobné klepy ze zkoušek, o zpěvácích a zpěvačkách v nové opeře zaměstnaných, o hudbě samé i o jejím mistru, jak mu je pořád do smíchu, jak je veselý a žertovný, jak škádlil Saporitiovou, jak vyznamenává Micelliovou, kterak naučil štípnutím signoru Bondiniovu jak náleží vykřiknout, a jiné různé a drobné noviny.

To Věk s Lotkou ještě rád sedával, když takto vypravovala, vtipkujíc a žertujíc po svém způsobu; poslouchati o mistru, jehož byl nadšeným ctitelem, zbožňovatelem, mladého filosofa nikdy nemrzelo.

Nicméně se také nemrzel, když Lotku doma nezastal a o Mozartovi novinek neslyšel. Mohlť zato s Paulinou déle na housle hrát a spíše se u ní omeškat; a to mu bylo potěšením, rozkoší. Za tu nedlouhou dobu spřátelil se s mladou dívkou a nemýlil se domnívaje se, že ho ráda vítá, ano že ji to těší, zůstane-li u ní přes vyměřenou hodinu a dá-li se s ní do hovoru. Proč to vlastně bylo a že to není jen kvůli němu, ač si ho vážila a přátelsky mu byla nakloněna, toho netušil. A tak hledal příčinu toho nepravou stopou a nebránil se sladké naději, jež se v srdci jeho jednou probudila náhle, znenadání a oblažila je, jako když květ znenadání libě zavoní.

Přece však neodvážil se ani slovem citů svých se dotknouti, ano neosmělil se ani jediné své skladby, Paulině vlastně napsané, přinést. Ostýchal se. O příhodě však s profesorem Vydrou Paule vypravoval, hned za hodiny nejblíže příští. Poslouchala s patrným účastenstvím; slova vážného, vlasteneckého profesora živě ji dojímala, neboť jim rozuměla i jeho citu. Živěji však svitly její oči a bezděky slabě se usmála a prudčeji zamrkala, když mladý její učitel vypravoval, jak profesor Vydra doktora Tháma velmi chválil a že ho má zajisté v lásce. Když Věk podotkl, že lituje, že mu to ještě nemohl říci, chopila se Paula rychle péra a napsala na cedulku: „Byl nemocen. Ale dnes už tu byl. Já mu to za vás oznámím.“

„A kdy zas přijde?“ ptal se Věk. „Rád bych s ním mluvil.“

Otázka ta Paulu nějak překvapila. Nebyla jí vhod. Věděla, že Thám přijde zítra, jak dnes oznámil. Ale lekala se o tu hodinku vědouc, že tou dobou nebude ani Lotky ani Betyny doma. Proto se zarazila nad Věkovou otázkou. Hned se však rozhodla a napsala na papírek: „Nevím, kdy přijde, ale povím mu to.“

Mladý učitel za tu ochotu děkoval. Všiml si, že v ten okamžik přeletěl Pauliným lícem živější nach. Netušil však, proč se červená, že ho klame a nemluví pravdu. Ale jemu se ten ruměnec líbil a těšil ho jako zoře nového, krásného dne.

Mozartova díla se nemohl ani (...)

(......)